Každoroční robota i radost v jednom je hotová…
Vykopané, vyprané, osušené a sklizené brambory
Kopala jsem brambory. Letos jsme jich měli 15 řádků, které jsou dlouhé asi 10 metrů. Začala jsem minulou sobotu, včera jsem dokopala. Radostně, s chutí a nadšením 💥
Vykopané brambůrky jsem už na poli třídila, letos do čtyř „kvalit“. Velké, sadbové, do trouby a drobné. Důležitý byl přistavený červený kbelík – na vyžilé a případné nahnilé hlízy, zbytky plevele a jiné neplechy. Jeho obsah už čeká na odvezení v popelnici. Ta už se taky dočká – důsledným tříděním dáváme teď popelnici k odvozu až za 16 týdnů!
Hned potom se šly brambory „láznit“. Jemně jsem je nasypala do vaničky, zalila teplou dešťovkou a nechala deset minut stát. Mezitím jsem kopala další. Potom jsem KAŽDOU jemně očistila z hlíny a opranou prohlídla, jestli nemá zjevné poškození nebo někde nezačíná hniloba. V drátěných košících schnuly na průvanu a ve stínu dvě hodiny, načež je hospodář uložil do bedny. Je jich zase „s vrškem“; bedna zůstane otevřená, aby mohly dýchat
Dlouhodobým pozorným tříděním jsme na políčku, kde je pěstujeme na střídačku s krmnou řepou, vymýtili strupovitost. Pěstitelé ví – strupovitost se brambor na stejném stanovišti drží jako ho*no košile. My nestříkáme a letos máme brambůrky čisté, hladké. Strupaté hned spotřebujeme
Nať nestříkáme proti plísni ani proti mandelince, proto letos odešla brzy. Místní pamětníci stáli nade mnou a souhlasně si notovali, že vybírám brzo. Vždycky prý se brambory vybíraly 28. září. Na ten den si všichni jézédáci brali dovolenou a všichni svorně vybrali svoje brambory. Letos nať lehla brzo, očistila jsem řádky od trošky plevele a byl čas kopat. Kopala jsem, dokopala jsem. Včera jsem dostala jako „důdělnou“ chutnou kávičku. Stačí – kopat brambory je moje každoroční práce a radost.
Takže máme dokopáno. Mám (podle rčení) „hloupého hospodáře“, protože jen takovému narostou velké brambory. Letos poprvé jsem zavedla kategorii „do trouby na pečení“. Už jsem taky zkusmo dva plíšky upekla. Páni, byly z toho dvě mňam večeře. Nezdravé (páč poťapkané olivovým olejem a grilovacím kořením), ale dobré. Je jich – světe div se – celý škopek (hospodář říká „džber“). Srdce se na ně směje. Nechala jsem ho dobře vyschnout, však ho zbytková vlhkost z brambůrek zatáhne. Stejně je jen na drobné a druhý teď na troubové brambory.
Loňské pečené brambory – letos jsou malé a celé, klasicky v šupce
Z letošních nic nezbylo, nestačila jsem fotit
Jsem se vám svěřila se svojí radostí. Není ale jediná. Dnes jsme jeli prodat moje celoroční úsilí – bylinky. Je jich zase o mnoho míň jako minulé roky, něco jsem už ani nesbírala, nejsou síly. Přesto jsem si vydělala víte na co? Na ten pokažený a chybící měřič krevního tlaku! Včera sestřička z domácí péče měřila hospodářovi krevní tlak a měl zrovna nízký – 100 na 55! A to až po změření a upozornění se pacient přiznal, že v noci špatně spal a ráno se nemohl pořádně probrat. Kdybych měla měřič, změřila bych ho a ubral by si léky na vyšší tlak – aspoň by o tom věděl. Podle vrača mám koupit nejmíň za 1600 kaček, aby něco vydržel, s manžetou na paži. Už můžu – výdělek nepadne na benzín, ale na potřebnou věc
Ilustrační obrázek k měření TK
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat