Ode dneška už nebudu muset denně trtat s plnými kbelíky zeleně do obecního biokontejneru…
To je on – fešák, že?
Je stylově poprskaný nějakým vápnem či čím, ale tím líp zapadá do zahrady
Naše obec pro všechny majitele nemovitosti zakoupila kompostéry na biologický odpad. Oba nás to velice potěšilo. Měla jsem už dřív kam vynášet oddenkatý a nebezpečný plevel, ale „zelenýho mazla“ jsem uvítala s nadšením. Ušetří mi nejen cesty s odpadem. Navíc se prý můžeme těšit na dobré zkompostování všeho, co dřív končilo ve vedlejším útvaru – stávajícím kompost(ér)u. Sloužil dlouho, sloužil dobře, sloužil prakticky. Počet latěk na stěnách rostl s přibývající odpadovou hmotou a při vybírání obsahu se jen odundávaly horní laťky. Vznikl před lety po obnově střechy stodoly – ze všech dobrých latí jsem vytloukla hřebíky a domnívám se, že hned nato vznikl nápad využít je na zhotovení elegantního mobilního kompostéru. Byl náš, dobře sloužil. Teď vedle něho stojí jeho mladší kolega. Ale než došlo k vyhledání místa a jeho postavení! Tušila jsem potíže 
Měla jsem pořád trpělivost. Dovezli jsme si ho po týdnu čekání z obce. Teď jsem se celá třásla očekáváním, jak do „mazla“ budu vršit vypletou trávu, mlíče a větvičky, kůrky a jak ho bude hospodář sytit králičími bobky. Hnůj z kotců nejprve vynáší do hrabaniště slepicím: je to stará karbovňa, která nemá dno. Slepicím tam sype hnůj od králíků, hrabalky ho prohrabou a nerozmetávají hnůj všude kolem. Slepičkami ekologicky redukovaný obsah potom donese na vidlích k nedalekému kompostu atd. atp. Plevel s oddenky nebo kvetoucí jsme i dřív dávali nejprve do díravého 200 litrového sudu, kde zetlel a zbytky jsme dali do popelnice. To bylo dřív. V poslední době jsem ten neplechý plevel nosila do obecního hnědého kontejneru 
Problém byl s vyhledáním místa k umístění „mazla“. Je až neuvěřitelné, na kolika místech by mohl být postavený. Sršela jsem nápady, kde by mohl být. Jenže nešlo to. Pokud by ho mohla proti úpalu chránit broskvoň, má hodně nízkých větví a před ní je kanál. Mezi keři černého rybízu a josty by byl na knop, ale tekutina z něho by mohla škodit. Byla jsem ochotná odrovnat hranici kamení, jenže by se špatně plnil a odvážel obsah – nový kompostér nemá dno. Prostě – prakticky nikde podle hospodáře stát nemohl. Přece ale stojí. Ode dneška 
Tušila jsem potíže při montování. Proto jsem v rámci cest s Terezkou zašla podrobně obhlídnout už postavený kontík k nedalekým sousedům. Zdálo se to jednoduché. Ale jako v případě natahování nových potahů na sedadla auta, obávala jsem se produkce „nevěstek“. Naštěstí to slovenští konstruktéři vymysleli úplně ženiálně. K montáži byli potřeba jen dva lidé a jejich ruce. Víc nic.
Z hromady plastových dílů jsme pokusem a omylem sestavovali nový kompostér. Najednou se místo našlo. Vedle stávajícího; a nakonec ani nebude vadit najíždění traktorku při naorávání políčka. Je pravda, že bez návodu (který se nakonec ztratil) jsme měnili a měnili díly, nakonec však ze 14 dílů vykoukl zelenošedý fešák. Mezi dešti jsme makali jako barevní a zanedlouho bylo k mému úžasu všechno hotové. Přísahám – při montáži nepadla ani jedna nevěstka! 
Na místě samém hospodář vysekl travičku, která nakonec skončila na dně kontíku. Na ni jsem přinesla dva kbelíky vyřazených kůrek zpod zákrsků s hlínou – což vytvořilo doporučovanou drenáž. Na rozvrstvenou travičku a kůrky hned pracant vykutlil ze starého kompostu část obsahu a bylo hotovo. Starý kompost(ér) rozebereme – možná ho ještě bude někdy potřeba. Teď budu nosit bioodpad z naší farmy do zeleného mazlíka. Mám radost 
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat