Cestovní seriál - III - Kolonoskopie - z 14. 5. 2016

Psáno hned po předešlém článku dne 8. května 2016 v časných ranních hodinách v penzionu Helios v Bratislavě…

 

Náhled do spodního nitra člověka

Po dva měsíce trvajícím průjmu jsem u nového internisty dospěla k tomu, že bude kolonoskopie. Hlavou mi přitom šly trýznivé a vošajslich myšlenky. Podle různých doslechů to měla být procedura nanejvýš bolestivá. Navíc jsem netušila, jak vlastně dokážu na delší dobu kleknout na obě kolena, což jsem dobrovolně neudělala roky! V soukromí už jsem v duchu konstruovala, jak to prakticky udělám. Vzít si polštářky? Sehnat si klekačku? V obavách jsem čekala na letošní 1. duben. Doufala jsem, že v ordinaci někdo zakřičí „APRÍÍÍÍL!“ a ušetří mě nedůstojné polohy při vyšetření

V šoku z nejistoty jsem vstoupila do ordinace. Sestra mne poučila a něco mi píchla – asi abych unesla představu sama sebe v kleku na lůžku před jakousi lesklou přístrojovou obludou

Lidi – nakonec jsem si připadala jako v pacientském ráji! Laskavé sestřičky vyřešily děsivou představu nahé otylé Kitty v pokleku, čili se všemi obnaženými intimními partiemi. Ještě v přípravně mi totiž nabídly zelené (či bílé?) umělohmotné kalhotky velikosti klasických bombarďáků – s rozparkem v oblasti análu. V nich jsem vešla do ordinace. S tím, že stejně nekleknu ani náhodou. Byla jsem ale ujištěná, že poloha k vyšetření není žádný problém. Ulehla jsem totiž na zádíčka a prodělala proceduru, o které vám neumím nic říct. Povídačky o bolestivém vyšetření, to vůbec. Ale proto, že vlastně ani nevím, co se dělo. Pravda, na konci „trasy“ už se kabel s kamerkou prošťourával dost tlakem, ale to byl jediný nekomfortní vjem. Nakonec mě odvedli znovu do přípravny, kde jsem pod kontrolou ještě nějakou chvíli čekala. To bylo všechno. Fakt! Už nic víc. Jen jsem nakonec černé na bílém dostala potvrzení, že ve střevech nemám nic závadného.

Dobře to viděli – den předtím jsem totiž prošla požitím dvou litrů nálevu. Po dlouhých průjmech jsem ve střevech neměla téměř nic i bez odporného nálevu! Chuti divně sladko-kyselé jen splavně proletěl průsvitem prázdných střev. A mohlo se kamerovat a filmovat!

Vzpomínám na líčení průběhu gastroskopie (taky vnitřní prohlídka až do oblasti žaludku a přilehlých oblastí). Hospodář mi líčil to, že jednomu pacientovi provedou kolonoskopii (vnitřní prohlídku od žaludku až do „venku“), načež drobně opláchnou použité „hadice“ a splavně stejnou hadici zanoří do krku. Prý se to ale obvykle nedělá stejnému pacientovi naráz!? Ale ani představa o dvou různých pacoších mi nezněla dobře. Teď vím, že to tak není. Aspoň u mě se můj nový internista o dvojitou „…skopii“ nepokoušel

Tímto kafráním vás chci uklidnit. Nebojte se kolonoskopie (to dolní vyšetření). Dostanete bombarďáky s rozparkem, tím pádem nemusíte potupně ukazovat cizejm svoje citlivé oblasti. Na konci prohlížení je cítit určitý tlak, ale je docela malý. V následné „odpočivně“ už budete vědět, že to není žádná hrůza.

S tím, že najednou VÍTE a máte to černé na bílém, že ten měsíce trvající průjem je asi následkem přestálé chřipky s netypickým průběhem: úporný zánět průdušek bez teplot a kašle, s průvodním příznakem nemožnosti se pořádně nadechnout, a s dlouho trvajícím průjmem. Ještě že se u mě taková chřipka zjistila až po různých vyšetřeních. Takový soubor příznaků chřipky nepředpokládali ani vračové, kteří mě postupně dostávali do ordinací. Člověk se pořád učí!

Vzpomínala Kitty