Nechali jste si někdy pomoct s úklidem kuchyně? Já ano…
Ilustrační obrázek z www.sluzbyvsetin.cz
Nedávno jsem si nechala radit, jak si zlepšit život v našem domě. Poradkyně životního stylu paní Jana mi vypracovala nákresy změn v obytných i kuchyňských prostorách domu. Využívá znalostí systému „feng-šuey“. Už dřív jsem byla fascinovaná líčením, co všechno systém využívá a zohledňuje. Teď mám výsledky porady s ní doma. Jen si udělat čas a v jeden den udělat fofr v „zadnici“, přestavět nábytek. Můžu říct, že už z nákresů mě změny těší. Budu si moct konečně pověsit krásný fotoobraz od Petra Vápeníka, krásně barevný velký obraz od „mého malíře“ Tibora Kozáka, veliké kruhové zrcadlo k toaletnímu stolku a obsadit místa na komodě, kde si vystavím fotky rodičů a sourozenců. Mám tam místo i pro mého životního druha. Pro svoje lidi 
Jana taky slyšela na moje stesky na „neukliditelnost kuchyně“. Je to bolest – máme nábytek, který druzí odložili jako opotřebovaný. Olezlé povrchy, odřený a oprýskaný nátěr, vše prolezlé plísní a červotočem. Část zdi za sporákem, dřív natřená latexem, je teď rozpraskaná, opadávající, neumytelná. Prý proč si nepozvu paní na úklid, když jsem paralyzovaná neschopností něco s tím udělat! Její dcera si zve „paní Laďku“ opakovaně. Vždycky prý jí svojí pomocí vytrhne trn z paty, když jí úklid v domě přerůstá přes hlavu. Přijede prý kdykoli a udělá cokoli
Zaujalo mě to a jak mě znáte, není od podnětu k uskutečnění dlouhá cesta. Dostala jsem číslo telefonu a za pár dní byla paní Laďka na cestě k nám.
Měla jsem představu, že přijede autem, odzdola nahoru natřískaným úklidovými potřebami a stroji, soustavou mopů a smetáků, nastavovacími stěrkami, chemií. Něco jako v tom seriálu, kde do zamršené domácnosti přijela úklidová firma a odjížděla z prostor, přímo jiskřících čistotou. Proto jsem koukala, že před našimi vraty o půl hodiny dřív stálo autíčko a z něj se klubala štíhlá čtyřicítka. Provedli jsme rošádu s auty, abychom mohli vjet do garáže a ona potom s plným autem do dvora. Aby to jako neměla daleko do domu s tolika přístroji a věcmi.
Tušíte kulišárnu? Tušíte správně. Paní Laďka (mimochodem mé krevní skupiny – teda pohodové radostné Kitty z dob dřívávejších) zajela jen před vrata a přišla za mnou do domu. V ruce doklady a mobil. Prošly jsme spolu dům aby poznala, co se kde bude uklízet a v jakém je to stavu. Nakonec jsme se při mém regeneračním čajíku dohodly, že se soustředí na tu neukliditelnou kuchyň. A prý: kde mám kbelík, Jar, ocet, písek, hadry, smeták? 
Je to tak. Neměla s sebou NIC. Nic jako NIC! Na místě mi předvedla, že na pořádný úklid nejsou potřeba stroje, složité nástroje ani drahá chemie. Prostě mi předvedla MLADOU ŽENSKOU DOVEDNOST. Kýbl, kuchyňskou houbičku na nádobí, drátěnku, rejžák, pevnější utěrku na zem a tu vyjmenovanou „chemii“. Na práci ve výšce dodat štafle, na práci na podlaze silnější starý „podprdelník“ pod kolena. Já jsem kolem pocházela a jako ta filmová paní domácí jsem musela prstíčkem ukazovat, co bych ráda VIDĚLA uklízet. Kde to šlo jsem uklidila sama. Ale můžu říct, že jsem si jako ta filmová „madam“ nepřipadala. Šprechtily jsme spolu jako dvě ženičky s hodně podobným osudem. Jen s rozdílem skoro jedné generace. Ona má dobrá kolena, svižnost a „prostě to často dělá“. Je normálně zaměstnaná a tuto prácičku dělá ve svém volném čase. Za úplatu – samosebou. Ale věřte mi, že jsem neměla dojem, že je jen placená uklízečka. Za dobu její pomoci u nás jsme si porozuměly, koukala jsem jí pod ruky a nadchla se. Skutečně – od té doby jsem se dala do úklidu posledních ploch v kuchyni, které jsem si vymínila uklidit sama. Až tak podnětná tato pomoc byla! 
Co mám povídat. Ani po nablýskání se nedalo pořádně vyfotit, jak po ukončení její „mise“ moje původně unavená kuchyň vypadala. Prostě jen jásala. Jsou tam stísněné prostory pro jakékoli focení. Proto sem žádnou fotku nedávám. Jen z celého srdce děkuju za pomoc. Tak i tak 
Vděčná Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat