Jemňounký "klap!" - z 5. 8. 2013

Můj život na farmě získává na kvalitě a na laskavosti…

To jsou ony – „plasťáčky“, ještě v prezervativu

Dlouho jsem se bránila plastovým dveřím. Po letitých neblahých zkušenostech se starýma dveřma jsem se nakonec podvolila. To jemňounké klapnutí vydávají zrovna tyto plasťáčky

Kdysi jsem v záchvatu snahy o zkulturnění bydlení nechala firmou natřít okna i dveře. Loubkové dveře vlastně nádavkem, ani nebyly plánované. Pepíno se totiž zuby nehty bránil natření dveří někým jiným. Věděl proč – a ono se to nakonec potvrdilo. Dveře si firma odvezla a za pár dnů je zase přivezla. Při líčení, co s nimi dělali odborníci, hospodář střídavě rudnul a bledl. Proč jsem pochopila už v první následující zimě. Oni totiž loubkové dveře rozebrali, vyšmirglovali a znova sesadili. Už to nezatmelili a v zimě to navlhlo. Dveře nebyly na otvírání, ale na „vykopnutí“, protože zkrátka se zapasovaly do futer a musela jsem se do nich vloupávat. To všechno teď skončilo. S plasťáčkama

Nové dveře jsou ohleduplné, laskavé a vstřícné. Stačí projít a jemně loktem ťuknout. Dveře udělají „ňam klap“ a samy se zaklapnou. Úplně lehce – je to nádherný zvuk. Není potřeba se vloupávat, drcat a kopat do dveří. Plasťáčky jakoby sledovaly, co chci udělat, a už samy zafungují. Stejně tak když je chci otevřít – klika jde stlačit a dveře se otevřou jak mají

Možná se divíte, proč dělám takový tanečky kolem obyčejných (a ještě plastových) dveří. Kdo nezažil zápas se „zamrzlými dveřmi“, nepochopí. A kdo jste zažil, poučeně a mile se usmíváte. Já už taky. A chválím nápad hospodáře – nové plastové dveře do stávajících kovových futer. Jen doufám, že se takto budou chovat i v zimě - a to se i po létech chovají.

Osazení bezpečnostního kování bylo dramatické. To jsme nechápali návod a nechtěli jsme vrtat do dveří, dokud se nedozvíme, jak na to. Pepíno komunikoval s prodejnou a po jejich návodu jsme vrtali. A hlavně pořád dovrtávali, upravovali a usykovali. Nakonec všechno u obou dveří funguje na jedničku. Teď v létě. Snad to budu moct chválit i v zimě. Na naší Vysočině nikdy jeden neví dopředu

Užívám si těch zvuků. Kliky hezky fungují, vrací se, dveře se dají otevřít, samy se neotevírají; všechno je jak být má. Nezvyk. Ačkoliv – už pár dnů si toho přepychu vyloženě užívám. Proto o tom píšu

Kitty