Střípky ze scuku v Zábřehu

Není všechno jednoduché, co zpočátku tak vypadá…

Posezení ve Staré sladovně. Už zde chybí rodina Týnky s Vojtíškem

Fotka od Růženky – ta dělala scukovou fotošpiónku, měla lepší foťák

Záměr poznat blogery, které znám z komentářů na svém blogu, jsem měla už dávno. Je to asi logické. Někdo objeví blog, přečtené články komentuje a stane se stálým návštěvníkem. I já jsem to tak měla a mám. Poznávám „své lidi“ i z jejich blogů. Logicky jsem zatoužila poznat, kdo se za jmény skrývá. Proto jsem uvažovala o setkání hned více blogerů. Moje strategické úvahy znáte. Neuspěla jsem s frontálním přiblížením pomocí aut, ale můj oblíbený vlak mě nezklamal. Když jsem našla zkušenou hostitelku a účastnici srazů Růženku, bylo rozhodnuto o Zábřehu. Ale – to všechno už víte. Jdu na ty střípky

Všechno už jsem měla dopředu zjištěné a Růženkou dirigované. Blogery její Kavárny a její blogové „grupy“ pozvala v kavárně a nakonec jsme přijaly návrh Pavlínky na pátek třináctého. Proč ne? Datum za nic nemůže a když se nakonec našli lidi, mohli jsme se setkat. Pečlivě jsem si vytiskla a připravila obrázkové návody, jak se dostat na místo srazu. Samozřejmě i vlakové spojení. Všechno pěkně složené – nakonec zůstalo doma. Jela jsem někam a ani jsem pořádně nevěděla vlaková spojení tří expresů, stanici MHD, ulici a číslo domu. Náhodou jsem schrastila číslo telefonu ze soupisu věcí, které jsem vezla jako dárky. To mě zachránilo

Růženčin manžel mi šel k autobusu naproti. Měl hledat vysokou paní s batohem na zádech. Jenže já jsem při balení zjistila, že výhodnější než táhnout velký kufr na kolečkách nebo malý batoh bude vzít si starou osvědčenou velkou tašku, kam se vejde těžké překvapení pro kuchařku. Nic moc dalšího jsem si brát nemusela: Růženka mi nabídla přenocování a vybavení u nich… ale k věci. Na stanici jsem vystoupila sama. Uviděla jsem rozpačitého pána, který se ke mně nepřesvědčivě hrnul. Nakonec jsme se shodli, že čeká na mě. Neměla jsem batoh a pro deštivé počasí jsem si vzala oteplenou maskáčovou bundu s kapucou – stařenu v maskáčích a farmářkách asi nečekal. Až teď na fotkách jsem se zhrozila, jak v ní „dobře vypadám“. Musel to pro něho být docela šok

Růženka mi den předem práskla, že manžel není našemu bláznění se scukem nakloněný. Že prý s ním nechce nic mít, nezajímá ho. Přesto prý drandil bytem s luxem a pomáhal změnit svůj pokoj a kutloušek pro mě. Nakonec se z něho vyklubal šikovný a ochotný mužský. Nejen že mě přivedl a potom domem vlekl těžkou tašku. Navíc rotoval mezi bytem a Starou sladovnou, kde už čekal pan Johanes se svojí příjemnou paní. Náš odchod z bytu se protáhl, tak aby se natěšení hosté ve Sladovně zbytečně neobávali nezdaru našeho vzájemného „scuku“. Po seznámení v Růženčině bytě jsme se společně přesunuli do Staré sladovny. Zastihli jsme je při dojídání výborného oběda. Začátek se tedy i jeho přičiněním povedl

Pro samotné setkání blogerů mám jen slova chvály a příjemného překvapení. Dali mi svolení prásknout účastníky. Bylo nás tam celkem deset včetně malého dvouletého klučiny Vojtíška. To bylo zlaté dítě. Po celou dobu čekání si soustředěně hrál s autíčky Růženčiných synů. V bytě na mě čekali jeho rodiče Týna s manželem a Pavlína (blogová jména). Ve Staré sladovně jsme se Růženka a já Kitty seznámili s panem Johanesem a jeho paní a později přijeli manželé Fenclovi (bloger „nár.soc.„). Předali jsme si drobné dárky: od Týnky máme na památku dřevěný kramlíček s nápisem „13. září 2013 Zábřeh“. Bohužel krátce po seznámení musela Týnka s rodinou odjet – po 150 kilometrech za námi do Zábřehu je čekala další cesta autem přes několik států na dovolenou do Chorvatska. Moc jsme si jich neužili. Po společném obědě a popovídání nás opustili i Fenclovi – taky jeli daleko pro nějaká výhodná kamna. Těch jsme si užili víc. Dokonce jsem se panu Ivanovi přiznala, jaké jsem s jeho formou blogových komentářů měla problémy – a jak ráda jsem po nějakém čásku rušila zablokování jeho komentářů. Ten by si svým všestranným zaměřením výborně rozuměl s mým Pepínem

Při společném povídání čas ubíhal jako voda. Nejen povídáním jsme tam žili. Po obědě na našem stole přistály tři džbánky s vínem bílým, růžovým a červeným. Jméno bohužel nevím, ale bylo pro mě hodně neznámé. Bylo lahodné, ale museli jsme opatrně – bylo tam hodně řidičů a žen. Můžu říct za sebe, že mě dostalo do dobré nálady. Přítomnost příjemných blogerů a jejich partnerů jsem si užívala. Ani Růženka ani já jsme si nebyly předem jisté, kolik se nás tam vlastně sejde. Stačilo to. Aspoň jsme se dobře slyšeli

Já jsem pak strávila večer a noc u Ucekajových. Večer povídáním s oběma a noc v lůžku domácího pána. Spalo se mi výborně. Ráno jsme v rychlosti v drobném deštíku oběhly stánky Zábřežského Kulturního jarmarku

Fotka fotošpiónky – moje cesta v dešti

a brzy potom mě jejich syn svezl na nádraží. Vystoupila jsem ve Skalici u sestry. No vystoupila – mám slabé ruce a nešly otevřít dveře vagónu. Musela jsem přeběhnout celý dlouhý vagón a zatlouct tam na průvodčího, aby mi i ty druhé dveře pomohl otevřít. Po jízdě třemi expresy s otvíráním na knoflíky a luxusem přepravy to byl pro mě ŠOK.

V té době už byl u sestry autem Pepíno a pilně přivařoval zábradlí k jejich novým schodům. Měl za sebou dramatickou jízdu – ale o tom dám samostatný článek. Bude to ve „vykutálenostech“, i když přímo na juchání mu určitě cestou nebylo

O cestě a příjezdu domů to bude na další článek. Já prostě nemůžu mít nic fádní. To si ale v téhle chvíli nechám „na hindy“. Dnes jsem měla rušnou neděli a fůru nápadů na články, které prostě „musím napsat!“ Avšak – místo vaření jsem tvořila úvahu o setkání blogerů, po obědě jsem tři a půl hodiny sbírala květy slézů a… a… a… A nakonec kutím tento článek ve 23.17. Vedle rušně spí můj milovaný Pepíno. Chtěla jsem. Mám poznámky ke hromadě vtipných článků. Tak příště

A nejlepší na konec: zítra oslaví moji přátelé Růženka a Jan Ucekajovi 52 let společného života. Přeji jim ze srdce pěkné prožití slavnostního dne a hodně zdraví a štěstí do dalších společných dnů. Jsou to zlatí lidé. Jsem ráda, že jsem je poznala.

Přeji hodně radosti do dalších roků

Kitty