Zde v lázních v Hodoníně mají výborné chutné lákavé a k nakousnutí papu…

Tarhoňa - výborná specialita
Chystala jsem se napsat o neznámé příloze k jídlu. Jen jsem napsala úvodní větičku napadlo mě, že si zadám na gůgl o obrázek s tímto názvem. Zírala jsem – po zadání názvu tisíce obrázků. No nic, pokračuju. Nemusím a ani nevím všechno.
Teď mi ale napadá, že když jsou obrázky, jsou i recepty. A tak vlastně jen uvedu základní recept a navíc potom zkušenosti znalé maminky mé informátorky.
Zde se to dělá z těstovin, ne z rýže, jak to hotové na první pohled vypadá. Sehnat prý to jde krajově. Jsou to ty nejmenší těstovinové kuličky nebo taky tvaru rýže (spíš štíhlé, jak to mají zde). Udělá se prý světlá cibulka (čím víc tím líp), na ní se potom praží ta těstovina až do tmava. Nato se zalije vlažnou vodičkou (1 díl tarhoně za syrova a 1,5 dílu vodičky). Provaří a nato se dodusí. K tomu povedené masíčko všeho druhu a šťávičku. Pak to nemá chybu.
Maminka mé informátorky prý má první pomoc, když je pokrm nakonec mazlavý. Strčí ho dopíct do trouby. Už vidím přezíravé úšklebky zkušených hospodyněk. To přece ví každá, že se mazlavina může dopíct v troubě. Já to nevěděla, nejsem zkušená, vařím jen v sebeobraně, kdy nepřiveze papu naše vývařovna. Dokonce ani o skutečné rýži to nevím – plknu slepenec na talíř a Pepínkovi je to jedno – hlavně když je toho hodně.

Měla jsem dobrou vůli. A teď mi napadá – mohl by to být „rychlý recept“ tentokrát z mého pera. Kdo neví, jak je to dobré papu, tomu ho nabízím. A těm z vás, kdo neznáte a povede se vám, moc dobrou chuť přeje
Kitty
P. S.: Čerstvě zaslechnuto den před mým odjezdem:
Pacient na vedlejší židli si stěžoval, že jídlo dobrý, ale přece že jednou měli připálenou rýžu. Blesklo mi hlavou: „tarhoňa“! Na můj dotaz, jestli to bylo cítit, se upamatoval, že právě že ne. Ale i další lidi že to tak měli. To už mi cukaly koutky a poučila jsem ho, že to měl právě na talíři proslulou a výbornou tarhoňu, místní specialitu. No, udělala jsem svůj jeden dobrý skutek denně. Bude zde ještě hodně dní a už příště nad tarhoňou nezaváhá. A třeba vysvětlí zase dalším. Lidi si mají pomáhat. A hlavně – když jde o něco tak dobrého. Dnes jsou informace peníze – vždyť tak dobrého jídla by byla věčná škoda…
Žádné komentáře:
Okomentovat