Láznění a lidé - článek z 11. 3. 2012

Od příjezdu z lázní je to skoro měsíc a přece se mi připomínají. Teď ovšem jinak…

Tam jsme si užívali vodičky

V lázních jsem si vyloženě lebedila. Naučili mě tam zlepšení péče nejen o tělo, ale i o jeho duševní stránku. Zde se zmíním o obou oblastech láznění.

Prospěšnost vodního živlu v podobě jodobromové teplé vodičky jsem zde zmiňovala už dřív. Dnes mi dochází, jak se moje kůže zregenerovala. Užívala jsem si teplé koupele půl hodiny, voda nepáchla, byly tam milé lázeňské ženičky. Navíc se dalo komunikovat i „intervanově“, se sousedy i sousedkami. Někdy to byly výživné pokřiky od vanující se k další vanující se. Teplá voda, příjemný zábal a odpočinek dělaly své. Zlepšila se mi kvalita kůže, lehkým frotýrováním jsem si odrala i ty úseky kůže, které frotýrák nepocítily hodně dlouho. A hlavně – po každé této koupeli jsem si dopřála soustavné péče tělového mléka. To byla kůžička. Její pohoda se promítala do všeho lázeňského pobytu. Dnes si takovou péči nedopřávám. Při sprchování všude visí rampouchy jaká je tam zima, tak jen slíznu nejnutnější a ven. Frotýrák mě silným tlakem přivádí znovu k teplému životu. Kde jsou dlouhé slastné minuty vyhřívané pokožky? Kde je změklá kůže na nohách, rukou a všude? Holt – lázně jsou lázně.

Jiný aspekt láznění se mi předvedl včera. Opět nám nejdou české stanice satelitu a proto Pepíno naladil slovenskou Poštu pre teba. V posledním příběhu chtěla poděkovat paní své „adoptované ségře“, spisovatelce Ireně Fuchsové. Poprvé jsem uviděla známou spisovatelku naživo. Něco mi ve způsobu její řeči bylo povědomé. Obě se seznámily a jezdí stále do lázní Klimkovice ke zvládání následků obrny. Paní Irena Fuchsová byla svižná starší paní a bylo na ní vidět duševní svěžest. A ještě něco jiného, co jsem nedovedla dlouho rozklíčovat. Najednou bleskla poznámka o „blogování“ a byla jsem doma. Ta srdečnost, otevřenost, všímavost a skromnost blogera mě v její osobě ukázala blogerku. Některé knížky jsem od ní četla už dřív, to jsem ještě o blogování nevěděla zhola nic. Včera mi to došlo. Blogování zkrásňuje život všech. A nejen celý život. Jsou v tom i prožité a poznané zkušenosti. Upřímně zveřejňované pro pobavení i pro poučení jiných spřízněných dušiček.

Z našeho blogu znám hodně takových „Irenek Fuchsových“. V podobných letech, v podobných starostech, ale i radostech. Paní Irena nabídla „sesterství“ dlouholeté spolupacientce. Ta z tohoto faktu byla tak šťastná, že ji pozvala do Pošty pre teba a vysvětlila svoje životní trauma. Pocit ze sledování tohoto příběhu byl velmi dojímavý.

Dovoluju si tímto článkem vyjádřit úctu a obdiv správné ženské. Snad mě nezatratí pro užití její fotky z internetu. Její knížky už podle anotací jsou ryze lidské, nejen ženské. Ukazuje život jaký je a jak ho vidí. Pro mě čitelně. Poohlídnu se po knihovnách, mají její knížky ve svých fondech. A některou si koupím. Abych měla blízko sebe jednu slavnou blogerku. To slibuju.

Kitty