Loupání ponožek

Dnes je neděle večer, sedám k psaní na blogu a vidím stranou známý obrázek. Ponožky na nožky mého čistotného druhého já. Koukám, neuklidil je a to se mi zrovna hodí. Protože při uchopení do ruky se její části zaleskly…

Obracím se na jejich nositele s dotazem, jestli je má ještě čistý. S tím, že když je má víckrát, tak je má taky někdy hodit do prádla. Sedí u televize zády ke mě, soustředěně hledí na zprávy a od něho se mi nese zažbrblání:

„Jo! Už se loupou!“

No to mě dostalo. Okem hodím stranou na keramickou plaketku, které miluju. Od někoho jsme ji dostali a je tam psáno o pokutě (manželovi) – mimo jiné za nepravidelnou výměnu slipů a ponožek. Na těchhle se sice špína přímo neloupala, ovšem byly už třikrát nošené a nakonec, měl si je uklidit. Mají svoje místo a až do příští neděle by tam určitě přežily.

Můj smích ho zaujal, ale když slyšel moje slova ve smíchu o uklizení ponožek, tak jen tak hodil zase svůj poznatek:

„Ty si ukliď zase ty svoje papíry. Je to všude a už to ani nepude sloupat se stolů, co jich je! O loupání mi nic nepovídej!

Jejda, má pravdu! Zase se mi zde všude šíří bílé jazyky vytištěných mouder, dokonce přímo u jeho oblýskaných ponožek. A tak stydlivě kloním hlavičku a přičinlivě uznávám:

„Jo, máš pravdu. Příští týden se do toho dám, musím to zase roztřídit…!“

Tak už vím, čím ráno začnu. Musím začít hned ráno po snídani třídit a ne psát takové ptákoviny. Sypu si popel na hlavu. Vždyť co jsou ponožky, drobně obnošené stranou všetečných pohledů, proti lavinám papírů všude po stolech – mém psacím (musí být pořád na dosah, abych věděla…) a teď už i na jídelním (nachystané na třídění, chtěla jsem s tím sama začít).

Jo, to zas bude! Sice je navrším do kopiček a pak nastrkám do mnoha průhledných map do šanonů, ale co když budu honem něco potřebovat? Neměla bych spíš uklízet svoje moudra do složek v PC? To bych mohla najít hned. Jak si ale pamatovat, kde to mám? A pro sebe si myslím, že přece jen některé bych zde mohla…

A to je přesně to. Pár jich dostane milost. Pak dojdou časopisy, dříve pečlivě a včas čtené a jak teď na ně není čas, rozmnoží vrstvy… Od nedávné doby píšu na blog a chci se vyhnout ztrátě cenných článků, tak je preventivně tisknu. Ještě je nemám všechny vytištěné, ale přece jen je jich už pár. A tím tvoří jednu z vrstev, přece je zařadím!

Od zítra budu zařazovat. Nových článků bude míň, bude čisto na stole, všude se dá utřít prach atd. atd. I kdybych náhodou dostala psavý záchvat, odolám!

Možná…!?

Kitty