Tento příspěvek souvisí s hladověním, které jsem podstupovala v souvislosti s nadcházející operací achilovky...
Dost dní jsem hladověla, protože se komplikovalo nutné předoperační vyšetření. Znamenalo to být před vyšetřením nalačno, po odběrech do odjezdu autobusu další hodiny bez stravy. Nakonec mi bylo přislíbeno, že mi předoperační vyšetření udělají den před nástupem k samotné operaci. Nepodařilo se to - při nástupu jsem byla Covid pozitivní.
Po karanténě jsem zase objížděla doktory. Stále se nedařilo, hladovění pokračovalo. Až nakonec jsem už byla v nemocnici a čekalo se na operaci, která měla proběhnout další den.
Po všechny ty hladové dny jsem slýchávala kručící žaludek a střeva. Doma jsem navíc trpěla průjmy, takže prázdná střeva se ozývala hodně často. Až v nemocnici se to uklidnilo.
Zpočátku se ovšem zažívání hlásilo hodně hlasitě. A jak jsem musela ležet, omlouvala jsem se spolupacientkám. Až jsem přišla na to, jak to "žertovně" pojmenovat.
* * *
ŽAL - žaludek smutní,
MAN - je to chlap, co si brouká až bručí, že mu není dobře 😏
* * *
Od té doby se pojmenování ujalo
V pokoji i teď doma občas slyším, jak si Žalman zafrflá
Dokonce i v komentářích v Kavárničce je Žalman jako doma
Jsem ráda, že se teď ozve jen výjimečně...
Kitty
No jo, nediv se. Chápeme tvé hladovění, většinou před vyšetřeními a odběry člověk jíst nesmí.
OdpovědětVymazatTeď už si to můžeš dirigovat, ay pan Žalman nezpíval často.♥
Diriguju si to, dnes jsem například měla od sousedy oběd - pečenou kačenku, bramborové knedlíky, zelíčko. Nechtěla jsem - musela jsem a bylo to moc dobré. A její milá dcera mi přinesla ozdobený adventní košík k Josefově fotce. Ten ale k jídlu není, leda bych vylupovala semínka ze šišek, ale takový hlad nemám. A kdo ví, jak by se to Žalmanovi líbilo ;-)))
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatOno myslet na jídlo se moc nevyplácí. Mírné hladovění je prospěšné. Teď mi manželka pořád smutní ( vynechává jí paměť a naskakují dávné vzpomínky a také dávné křivdy. Z ničeho nic pláče, o jídlo nedbá vůbec (někdy snídáme v 11,30 až si přečtu noviny). Obědváme až z jídlonosiče věci naporcuji, někdy vařím polévku na týden (do zavřených sklenic), večeři zase musím připomínat a vznikne rozstrk.
Držím se stále přísloví "jíme abychom žili, ale nežijeme abychom jedli".
Já, jak už tak blbě spím, vyčerpávám kalorie z jídla při tom nespaní. Taky jím celkem normálně; to celkem znamená, že nerada vařím, leč vařím si. Ale v podstatě jím nejméně 5x denně, ovšem středně lehce. Napsala bych, že jím s mírou, ale s žádným Mírou aniž kýmkoliv jiným jíst nehodlám...
OdpovědětVymazatAlko, máš to stejně, jím po troškách, ale často, rozloženě a hlavně upíjím, vodu, čaj, minerálku a sem tam ovoce, zeleninové saláty a pod.
Vymazat