Cítím to tak. A to jsem založením optimistka...
Ovšem teď se tak necítím. Dlouhotrvající vedra se mnou opravdu mávají. Snažím se žít "ve skrytu" před slunečním úpalem a spalujícími vedry.
Můj život je teď nenormální v mnoha směrech. Dělí se ale na dvě základní části. Žít a pracovat hodně brzy ráno, než se probudí zlatý nebeský trapič. V průběhu dne přiskakuji k různým plánovaným i neplánovaným činnostem jak mi moje odhodlání stačí. A mezi tím se stahuji do stínu do domu, abych se vyhnula žhoucímu vedru.
Připadám si líná. Nedokážu si přikázat. Všude kolem vidím živé tvory, kteří se stahují do stínu a projde jim to, nevyčítají si oddech ve stinných prostorách.
Už jsem si řekla, že si to nebudu vyčítat. Jsem zde teď sama, takže jsem si přikázala nenervovat se a dělat, na co zdravě stačím. To ostatní počká i teď. Rajčata na mnoha vaječných platech dozrávají, a je to už druhá vlna. Před dvěma dny jsem zpracovala zralá rajčata do 12 skleniček 0.3 litru. Další už jsou navršená na stole a zítra budu dělat další dávku kečupu.
O úrodu černého rybízu jsem přišla. Jednou zrána jsem si všimla množství ptáků, kteří odlétali z prostoru keře černého rybízu a vedlejší josty. Když jsem poté nahlédla na oba keře, zralé bobule jsou nazobané a většina sežraná. S jostou se mi to stalo už podruhé a stromek josty letos zruším. Stejně tak jeden keř červeného rybízu, který v těchto vedrech už zase chytil plíseň a většina bobulí je zaschlá. Je to starý keř, dávali jsme mu šanci. Šanci teď dostanou nové keře rybízu, jsou už hodně staré a půda pod nimi je asi vyžilá. Už jsem se k tomu chystala na jaře, ale prý se keře na jaře špatné zakořeňují, nechala jsem to tedy na podzimní dny. Až bude pod mrakem, vykopu je a novým keřům připravím co nejlepší podmínky růstu. Červený rybíz si koupím keřový, letité zkušenosti mě poučily.
Valem začaly dozrávat patizony, už jich mám pod matečními listy hodně. Jsou už velké, od teď začnu sklízet ty luxusní, které si zase naložím do okurkového láku. Těch mi nikdy moc nezůstane, rodina je má ráda, jsou křupavé. Jen se zkrátka musí sklízet včas, dokud se dají složit do sklenic.
Ptáte se, co dělám s trávou na zahradě? Loučku za plotem jsem už odevzdala sousedě, tam seno sušíme a má je pro králíky. Zahradu seče tradičně manžel hospodářovy sestřenky. Letos ale bude asi souseda stačit trávu sekat denně a krmit zelenou. My jsme králíky krmili zelenou trávou pořád, jen ona dala na pověsti, že po zeleném králíci chcípají. Teď se přesvědčila, že tomu tak není, jen nesmí nechat trávu zapařit. Takže sena ze zahrady bude minimum, ale sousedini králíčci si libují 😀
Možná se divíte, proč je text tohoto článku červený. Značí RIZIKO velkých teplot a obtíží s nimi spojených. Nic nevzdávám, ale vědomá si toho jsem. Nakonec si říkám, že jsem důchodkyně, téměř rentiérka, a proto nic nemusím. Jen se snažím žít a přežít. A zužitkovat, co se urodí.
Nechci zde lkát - ale taky pro historii napsat, jak se žije v přílišných horkách. Pesimisté říkají, že bude hůř. Zatím už "je hůř", pro obří vedra jsme omezení. A to ani nechci pomyslet na ty hrdiny žní, kteří denně sklízejí úrodu. Po celý den se zde kombajny a obří vleky míjejí při přejezdech na další a další pole, na kterých čeká nádherně zralé obilí. Píce už je dávno sklizená, pole po ní i po sklizeném obilí zemědělci hnojí a podmítají, aby ani trochu vzácné vláhy nepřišlo nazmar. Na čas žní je dobré, že příliš neprší. Ale všeho moc škodí 😥
P. S.:
Jak závidím psovi od sousedů naproti, jejichž pes se prohání ve vyhřátém vyčištěném rybníku před domem. Připomíná mi to, že bych dnes ještě měla dotrhat červený rybíz a konečně zaplout taky - do sprchy. Umýt pot, hlavu, a hlavně se osvěžit příjemnými proudy teplé vody. K tomu mi dopomáhej - snaha čelit prokrastinaci 💪
Kitty
Kitty dobře uvažuješ, pracuj tak, jak ti to vyhovuje. Všichni jsme asi zpomalení tím horkem. Děláme jen co je nutné, však věčně to horko nebude a možná budeme vzpomínat, že se dalo přežít spíš než zima. Je dobré, že máme sprchu. Podle mého muže je lepší teplo než zima , je poněkud zimomřivý.
OdpovědětVymazatK tomuto prozření dojde člověk až s věkem nebo s nedobrou změnou životních podmínek. Jen jsem si tímto posteskem chtěla připomenout, že když nejde o život, jde o "všechno" ;-)))
VymazatTeda holky, naučte se už úměrně věku kvalitně prokrastinovat, bejt lemry líný, a zkrátka se na kdeco vybodnout. Cumbajšpíl Kitty, proč budeš sázet další rybíz? Prostě ten starej vykopej, vyhoď a další nesázej - nebo ho tolik sníš a tedy musíš mít?
VymazatVidíš, teď jsi trefila hřebík na hlavičku. Ono to tak zde bylo zavedený, mít co nejvíc. Možná je to postižení mozku, nebo spíš letitá zkušenost, že co je doma, to nemusíme koupit. Máš pravdu - díky za nakopnutí. Sice mě sousedi odsoudí, že likviduju "prospěšné hodnoty", ale jako jsme před dvěma roky ukončili chov králíků a nic se nestalo, tak zmenšení pracnosti... Ono se to potom musí sníst, u mě spíš rozdat, a stojí to námahu. A mám už zkušenost, že nemusím mít všechno. Než konzervovat haldy "domácích" produktů, je lepší mít na zahradě, když už ji mám, od něčeho něco a moct to ochutnat v čerstvým stavu. Ty jsi geniální a víš jak na mě ;-)))
VymazatNo děvče moje Au-Kitty, jistěže jsem geniální, tož si dovolím ještě jednu připomínku: "sorry, vole, error" - co je Ti do toho, co na to sousedi? Ta souseda, s níž jsi za kamarádku, Tě určitě kritizovat nebude, a ti ostatní? Dovolím si použít další ze svých oblíbených vulgárních rčení: nasrat na hrob, žádný kytky.
VymazatZdravím z plna srdce (hrdla ne, tam mám ty nefunkční hlasivky). Papa
Děkuji a už dobrou noc :-))
VymazatSprávně řečeno.
VymazatKdybych měla i nadále hledět na to, co na to sousedi, přišla bych o rozum. A tak jsem ani na pohřeb nešla. Byla to úleva dovolit si něco takovýho.
Taky si opakuji-dělej to,na co stačíš.Bohužel,stačím na málo...Myslím,že by jsi měla změnit plány. Co potom s úrodou?
OdpovědětVymazatV tomto vedru se mně drží lenorka.Jako ty-co stihnu ráno,to stihnu.
Maruško,přeji ti klidné dny ☺
Evi zdravím tě. A děkuji za radu, budu se to muset učit. Za tolik let tady jsem nasákla "nutností" pořád něco dělat a teď po desetiletích zjišťuju, že se dá žít jinak. Letošní rok bude přelomový, musím překopávat své stereotypy a jak vidím, tak mi dobře radíte. Přestat se obviňovat a kárat, že zase zůstala práce stát a já jsem si dovolila poprvé za měsíc pustit televizi na komedii o konci básníků v Čechách.. Dokonce jsem zapomněla, jak se vypíná zvuk, tak jsem na reklamy na Nově vypínala satelit. Tak jsem to s televizí dopracovala. Ale přes poledne jsem si poležela a měla dobrý pocit, že už se nepeskuju ;-))) Taky dík za přání pěkné neděle, nápodobně :-)
OdpovědětVymazatA já v těch vedrech sklízel merunky i na menší prodej, ale protože byla sklizen kvalitní a možná poslední tak hezká z těch už některých stárnoucích stromů, připravil jsem i kvas. Nyní ho hlídám tak nemůžu ani na krok, protože odvoz do palírny nesnese odklad, může dojít k poškození kvality. S odměrným válcem v jedné ruce a s cukroměrem ve druhé sleduju prokvášení... Měj se moc hezky a šetři se. Dnes jsem udělal 8 sklenic sedmiček leča, bohužel jsem dal na maminčinu radu a použil 4 šroubovací sklenice, nechytl ani jeden uzávěr... Klasická víčka jsou OK.
OdpovědětVymazatPřeju ti dobré hlídání a nepropást šanci na dobrou pálenku.
VymazatNo tak vidíš, proč se zuby nehty bráním šroubovacím víčkům pro zavařeniny. Zavařuju jen do Omnia sklinek s normálími víčky. Když jsem dřív občas dal něco do sklinky se šroubovacím víčkem, tak se mi jich hodně zkazilo. A ve všech receptech se teď nabádá zavařovat se šroubovacími víčky. Už se nedám doběhnout. Videa s přípravou různých leč a salátů asi masivně sponzorují výrobci těch šmejdů. Někdo na ně nedá dopustit, já budu dál dávat všechno pod stará dobrá normální víčka. A taky - od letošního roku jsem si dala závazek, že nebudu bláznit a všechno co jde zavařovat. Letos udělám jen kečup a rybízovou marmeládu, dorůstající množství patizonů a dýněk hokkaido si dělám na večeře a nadbytek poskytnu přízni a sousedům. A příští rok se zařídím tak jako moderní rodiny - kupovat jen nezbytné a nepěstovat všeho hafo. K tomu mi dopomáhej přírodo a starý dobrý selský rozum. A hlídej surovinu na meruňkovicu ;-)))
Ta anonymní nad tímto komentářem jsem já - Kitty diviznačka ;-)))
VymazatKdyž jsme loni zavařovali višně pod klasiku omnia, tak se to zase pro změnu taky moc nepovedlo a během zimy jsme spoustu sklenic vyhodili. Ale kečupy a leča jsem vždy dělal pod omnia klaliku a nikdy nebyl žádný tak velký problém. Docela mě to štve, protože lečo se fakt povedlo. Nechám to uležet do zítra v chladu a když tak přeleju do jiných sklenic a zavařím znovu s kečupem. Budu dělat kečup ze žlutých rajčat, už mám nasbíráno 5 kg a pak ještě z červených. Rajčata si letos zatím užívám, protože némám problémy s plísní šedou, která v předcházejících letech ve skleníku všechno ničila. Velká množství neřeším, protože vím, že se to u nás sní. Snad uhlídám, bohužel celý výrobní proces nemohu mít pod kontrolou....
VymazatK těm víčkům: řekla bych ani tak na nich nezáleží jako na tom, jaká kvalita ovoce a zda dost cukru aby to nekvasilo. Mám zkušenost, že lečo vysmahnout teda zredukovat na co možná nejmíň štávy, višně jsem dělala a to chce dost cukru a trochu alkoholu navrch. No a v roce 2010 mne manžel nechal na chatě - on ještě musel do pracovního procehu - jako čerstvou rentiérku a protože to byl rok jako vyšitý na houby a na mém konci Vysočiny ještě rostli stromy a byl les a bylo hub, tak jsem měla zavařeno 42!!!! slovy čtyřicet dva sklenic 670ml hub. Při tom množství jsem nehleděla jaká víčka zrovna používám a musím říct že jsme nevyhodili ani jednu sklenici - rozdalo se to a nikdo neříkal, že byly nějak závadné. Jenže pak si to všechno zvyklo na příděl a chtěly zda by nebyli houbičky...no co mám říct: byly dokud byl les ted je jenom holina po tom zatroleném broukovi. Takže já si myslím: na víčku moc nezáleží, spíš na materiál a jeho kvalitě - míla
VymazatPokud víčko nedrží, může být kvalita jaká chce a je jedno jestli zavařujete ovoce, lečo a nebo klobásky. Mám doma zavařené švestky ve vlastní štávě bez jakýchkoliv konzervantů a cukru a úmyslně těch pár sklenic skladuju roky a mám radost, že se nic nezkazilo a občas ochutnám. Aspon že merunkovici už mám doma v demižonech, ta se nezkazí. Ale takovou výtěžnost jsem ani nepotřeboval, byl to čistě můj privátní projekt a takové množství mi bude stačit až do konce života. Při ceně 30 Kč za 1 kg meruněk a nepočítám další náklady na palírnu už je to investice opravdu jen pro osobní spotřebu, protože jinak by byla nenávratná.;-) At se vám zavařování daří!
VymazatJo a nevíš co je s Lilianou? Nepíše..., no já taky nepíšu, ale od ní nikde nevidím ani komentáře.
OdpovědětVymazatNějak se nechytám, napiš mi prosím odkaz na její blog. Třeba změnila doménu nebo si udělala webovku ;-)
OdpovědětVymazatkocici-svet.blogspot.com
VymazatJá mám lenoru i když nejsou vedra. Dělám, co je potřeba a říkám si, že práce není zajíc, tak neuteče. Už jsem skoro vypustila slovo musím a teď používám jen měla bych, mohla bych, chtěla bych. Netrap se tím, v našem věku už bychom měli nejen pracovat, ale i odpočívat 😀😉😊
OdpovědětVymazatJá se takhle držím hlášky: Co můžu udělat dnes, můžu stejně dobře udělat zítra nebo za týden. :-)
VymazatZdravím tě a ještě jsou další věci, které "nemusíš udělat nikdy", když změníš priority. Staří už toho málo musí, zvlášť když si to zdůvodní, případně řádně dopředu naplánují. Přerostlé okurky, rajčata a dýně jsou taky k užitku, pohnojí půdu. Jenže když je semen toho všeho v zemině záhonu moc, je to k zbláznění - zažila jsem to předloni nebo vloni. Protože jsem to rok předtím, kdy jsem hodně semen dala do našeho kompostu nebo některé plody samy vysemenily - a ono se to následně všude ujalo, byl to prales rajčat. Teď vidím, že se všechny ty rajčata a okurky nedají ujíst a všechno zavařit, z toho letos poprvé vyrůstám. Dozrálé plody všeho půjdou k Brnu synovcovi a mojí sestře na zpracování a zavaření u ní ;-)))
VymazatJá zase říkám, když to neudělám, stejně to nikdo neudělá. Domácí údržbu máme rozdělenou a dokud to jde zvládneme to sami.
OdpovědětVymazatMáru, jsi statečná žena, musíš toho zvládnout tolik a tak si nevyčitej, že ve vedrech odpočíváš. Já rybízovou marmeládu vařím až před Vánoci, protože ve vedrech v západním bytě mi to manžel zakázal. Prolisuju ovoce a protlak zamrazím. O maličkých patyzonech v okurkovém nálevu už jsem slyšela, ale asi bych musela mít více sazenic.Maru drž se.
OdpovědětVymazatZdravím tě a děkuji za komentář. Teď po několika dnech je konečně chladněji, pomalu se chýlí ke konci sklizeň, a tento týden jsem zde dokonce měla mladou od synovce z Moravy, a hodně jsme si sedly. Kupodivu, já nemám s dětmi zkušenosti, ale to už je příjemná 16letá dáma. Pomáhala mi při odkládaných pracích, ale taky zkoušela natajno různé mňamky, aby doma překvapila. Taky jsme si promítly pár skvělých filmů z DVD nebo stažených z netu. Ona je šikovná v práci s počítačem i smartfounem, vyřešila mi jednu věc s převodem fotek z foťáku do NB. Byly jsme obě nadšené. Byl to zážitek. A tobě přeji podobně pohodové dni
VymazatMilá Kitty, jsi velice statečná. Zvládáš to a to je moc důležité. To vedro zmáhá i nás, mladší ročníky. Je úmorné. Ráno zajedu na kole do obchůdku a pak jsem na dopoledne vyřízená. Jen tak poklízím po bytě, ale umýt okna, to nedávám. Žehlím po troškách a jen to, co opravdu musím. Manžel sice prská, ale moc platné mu to není. S tou úrodou rybízu a josty je to tak trochu k zlosti, ale i ptáčci musejí zobat. Oni asi tuší, že jsi ochotná koupit nový keřík.... :-) Včera tu sprchlo, snad i vás se deštěm ochladí. Tak nějak rozumně, bez záplav a jiných zbytečností. \já krásně zmokla, ale protože to nebyl májový deštík, nepovyrostla jsem ani o jediný milimetr :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář, aspoň se ochladilo a už tak vedro nesálá z uschlé trávy. Dokonce u nás začaly růst luční houby - špičky a pěkné žampiony hned více druhů, taky obří pýchavky, z těch dělám řízky. Vláha dělá divy - louka, na které už 3 roky nerostly žampiony, je jich plná a i bílé hlavy obřích pýchavek se začínají objevovat. Ze všech, které vyrostly i na mém dvoře, si zítra udělám nějakou houbovou mňamku, už se těším ;-)))
OdpovědětVymazat