Praščák - článek z 24. 8. 2019

Některé věci se stávají přímo symboly…

Varná konvice – hlučná podaná ruka ke smíru

Kdysi jsem dostala darem elektrickou varnou konvici. Z nějaké nedůvěry jsem ji nepoužívala, měla jsem svoje skleněné s plastickou úchytkou. Jenže víckrát se mi je podařilo „uvařit“, když jsem je nechala bez dozoru. Plastový díl se smradem ohořel a kupovali jsme pořád další a další skleněné.

Při poslední takové příhodě jsem se nad troskami skleněné varné konvice rozhodla, že tak už teda nikdy ne! Začala jsem používat darovanou elektrickou varnou konvici. Nouze „donutila Dalibora housti“. Konvici jsem donesla do obýváku a od té doby v ní vaříme vodu. Uznala jsem, že když na ni zapomenu, tak se sama vypne, nezasmradí celý dům. Jediná ztráta vznikne tím, že musím vodu dát vařit znovu – a to už většinou pozorněji, počkám si, až se voda uvaří. Potom hned konvici odpojuji ze zásuvky.

Proč jsem ji nepoužívala? Od počátku mi vadil hlasitý praskot při provozu. Dnes už to ani nevnímám – konvice se takto prostě projevuje. Jediná nevýhoda je, že musím oželet třeba zvuk hovoru nebo televize či rozhlasu.

A čím je pro nás doma cenná? Je spojujícím činitelem při neshodách obyvatel domu – nás dvou. Stává se, že se nad něčím nepohodneme, či je naše napětí tak vysoké, že dojde k „mraku ve vzájemných vztazích“. A čím zaženeme onen nepříjemný mrak? Praščákem

Z jedné nebo ze druhé strany se ozve:

„Mám zapnout praščák?“

Čímž je míněno uvaření kávy nebo čaje – jako ruka podaná ke smíru. Ale konvice slouží stále, občas je zapínaná i víckrát denně. To v době, kdy potřebujeme spolu usednout a požít nějaký mok. Pít vodu nenastoluje takové vzájemné porozumění

Máte doma taky nějakou takovou věc, která neslouží jen svému účelu, ale „uklidňuje hladinku nervozity“? Napište o ní do komentáře

Kitty