Už je to pár dnů, kdy jsem byla se podívat na Moravě na můj rodný dům…
Takto nějak jsem ho uviděla, když jsem s bratrem zastavila kousek od domu. Majitelka o mně věděla, proto vyšla a prohodila pár slov. Při pohledu na vzhled domu a jeho okolí jsem ani neměla chuť třeba jen trochu nahlédnout do samotného domu. To jsem – dnes už to vím – docela udělala chybu. Psala bych o něm jinak 
Co vás napadne, když uvidíte takovýto pohled?
Naše zahrádka byla v mém mládí vždycky opečovaná, plná zeleniny i květin
Jenže první pohled zklamal. Kdybych měla jen trochu trpělivosti a hned se nezjančila prvním pohledem, mohla jsem už při prvním referování mluvit jinak. Jak? Od sestry jsem se dozvěděla, že vnější vzhled hodně klame. Vypovídá jen o zápasu rodiny, která zůstala bez živitele. Co je tedy jinak?
Uvnitř prý je to úplně jiné. Uvnitř prý jsou prostory moderně vybudované, příjemné, což zvenku při prvním pohledu zřejmé není. Asi bude vzhled ještě pár roků nedoupravený, ale srdce má dům pořád vstřícné a zdravé. Je domovem. Škoda, určitě bych od domu odjížděla uklidněná, že bude dál žít pro další generace.
Omlouvám se tímto nejen jeho obyvatelům, ale i vám, že jsem do svého výletu zařadila pomýlený článek, s nevzhledným pohledem na dům. Hodně udělal první pohled – a na ten se v případě domu nemá dát. Jenže v ty okamžiky jsem potřebné informace o vnitřním uspořádání zkrátka neměla. Nemám se ke stavu domu co vyjadřovat – byla bych sobě i obyvatelům ušetřila trpké chvilky. Jen doufám, že se to oni nedozví. Když nepomůžu, neměla bych kritizovat. Cítím se dost trapně. Ale co už, když se stalo? Aspoň jsem si uvědomila, kde budou moje přebytečné peníze sloužit líp 
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat