Ve čtvrtek 28. února byl opět den velkého štípání dřeva z lesa…
Takové nadělení čekalo na zpracování
Takto to vypadalo na počátku. Velká kopa kůrovcových kuláčů se postupně (trojmužně) přesunula přes štípačku do druhého rázu vpravo. Jen dodám, že jeden ze tří „mužů" byla moje maličkost 
A takto to nakonec vypadalo těsně před dorovnáním druhého rázu vpravo
To už je úplné finále
K tomu jen dodávám, že se štípalo od 10 do 17 hodin. Při vlastní akci jsme žádnou zvláštní námahu nevnímali. Počítala jsem s tím, že příští nejmíň dva dny budeme relaxovat co to půjde. Hned příští ráno jsme se s hospodářem nadopovali každý jedním Ibumaxem a světe div se – žádné postižení námahovou kyselinou mléčnou (či máselnou
) ve svalech jsme nezaznamenali. Štípačka je prostě špica!
) ve svalech jsme nezaznamenali. Štípačka je prostě špica!Děkuji hlavně mému hospodáři a jeho bratrovi, kteří na tom všem měli hlavní zásluhu. Já jsem JEN odebírala od štípačky a přenesla na místo, odkud se každý kousek vznesl a přistál tam, kam ho hospodář uložil. Hlavně že je to hotové. Možná už další dřevo ani nepřivezou – máme dost na kolik roků!
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat