Na Josefa od nás záchranka odvezla hospodáře…
A včera vpodvečer se k nám zase vrátil. Domluvil se s doktory a s bratrem nečekaně zvonili na vrata. To bylo radosti! Terezka se mínila uválet po zemi a já jsem jen mávala rukou. Že je to jako posledně, kdy byl taky v těžkém stavu v nemocnici. Tehdy po šesti dnech na JIP jel autobusem z Jihlavy do Třebíče a odtud si zavolal souseda, který ho taky zavečer vyložil vedle mě, která jsem právě šla z dědiny. Už to umí – a já jsem čekala něco podobného, když se včera dozvěděl, že za ním v úterý pojedu do nemocnice. Do telefonu plkal něco nejasného a já už jsem začala tušit 
Hlavní je, že už je zde a z nejhoršího je venku. Těžký zánět průdušek (asi) oslabil srdce. Pomohla druhá dávka antibiotik a hlavně – péče sestřiček z třebíčské interny – to si myslím pomáhalo mému „šviháku lázeňskému“ nejvíc.
Všem z vás, kdo jste nám vyjadřovali účast a podporu, oba dva děkujeme. Přece jen jsme v tom nezůstali sami. Přeji vám stálé zdraví a krásné prožití velikonočních svátků – doma a spolu.
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat