Dostala jsem mejla s „pokyny“, jak o mě bude postaráno u mé dočasné „bytné“ na scuku v Litvínově. Dávám jak jsem dostala; dokonce zvažuju dát tento „mejl“ jako článek do soutěže „Věřte – nevěřte“. Autorka: „alka-fejetony“ s použitím v tomto článku souhlasí…
Začalo to už před několika měsíci, když diviznačku Kitty napadlo vyrazit na sever (- západ Čech) za blogerkami. Mejlnula jsem jí, že přespat může u mne. Stačí dát včas (v mém případě je VČAS tři týdny předem) vědět a no problemo.
A čas se naplnil. Kitty už zjišťuje, s kým se tady „scuknout“ (to je, prosím, její výraz, proto ty uvozovky), případně kde. Ode mne má jasné instrukce kudy, kudy cestička z Prahy přes Most až sem. Kde si ji vyzvednu. Zrovna tak už dávno ví, že u mne nehrozí oběd.
„Hele Kitty, máš tu polopenzi, ale vařit Ti nebudu„.
Už jsme domluveny na kávě – vím, jakou značku Kitty pije, ona ví, jakou značku najde u mne. Což je v poho. (Pro ostatní případné návštěvy: piju tzv. turka, Douwe egberts grand aroma. Černou, bez cukru. Cukr nicméně doma mám. Ne tak umělá sladidla. Taky jen zcela výjimečně mám mléko. Bílé kafe nepiju.)
„Hele Kitty, jestli mlíko jóóó, písni, koupím„.
A když jsem si tak v komentáři přečetla o kafi, napadla mě zubní pasta. Mám tu lacalut a colgate. Mejdlo mám tekuté avon, další tekuté nějaké obyčejné, a tuhou kostku s olivovým olejem.
Osuška má barvu bordó; ručník je světlý, bílá s nějakou pastelovou (na výběr je růžová, oranžová, světle modrá a hráškově zelená); toaleťák je soft třívrstvý bez aroma (průběhem let jsem zjistila, že se mohu utřít čímkoliv – nemusí to být třívrstvé, a i nesoft přežiju, jen když to nemá vonicí chemii); hřeben na vlasy umeju. Jo a pantofle jsou měkoučké, heboučké, šedé s vyšitou kytkou…
„Hele Kitty, jestli Ti zubní pasta či mejdlo nevyhovují – holt si přivez; jestli Ti nebude vyhovovat ručník, osuška, hřeben, toaleťák, pantofle – tak si naser.
Nenene to neber vážně. Už jsme si toho napsaly tolik, že Ti musí být jasné, že to je můj styl psaní (a humoru). Jóóó a taky už jsem Ti povlíkla postel – ještě dej vědět, jestli Ti stačí jeden polštář, nebo chceš dva (rovněž no problemo), nebo k tomu malý polštářek„.
No nejsem já báječná hostitelka? (Ale jistěže jsem, já vím.) Ovšem kuřačka. V obýváku se kouří. Ne samo se. Kouřím tam já a kuřácké návštěvy. Jinde v bytě se nekouří.
„Hele Kitty, neboj, budeš spát v „pokojíku Ninušky“, zahulený není; zato tam je spousta prostoru. Teda dá-li se o spoustě prostoru hovořit na 3,5 x 3 metrech. Nebo tak„.
Což píšu i pro případné další návštěvy.
Abyste věděly, co, kdy a jak Vás tu čeká. Páč jsem hodná a vstřícná a po vlastní psychické průpravě a tedy včasném upozornění návštěvy klidně přijímající. Ovšem kuřačka. Tak zavilá kuřačka, že na návštěvách říkám: Hele, jsem host: budu kouřit. Klidně jdu na balkón nebo před barák, ale zapálím si. Případně říkám: Hele, jsem doma: budu kouřit. Jestli Ti to vadí, běž před barák (páč já balkón nemám).„
Nezulíbali byste kamarádku za takový mejl? Kdo mě znáte jste si asi hned představili, jak jsem se tetelila štěstím. Srdečný vzkaz, nehledané výrazy, její typický slovosled a informace. Nic trapně učesaného, jen jádro sdělení. Tak je to fajn. Z jejího blogu vím, jak píše a že si na nic nehraje. Na nějaké slovíčko „před desátou“ si nehraje(me), patří to ke koloritu jejího psaní.
Dokonce se ani neupejpala, když jsem jí navrhla, že bych celý text použila k tématu scuku v Litvínově.
„Klidně to tam dej, když myslíš, že to někoho pobaví!“
Mě to pobavilo, dokonce silně potěšilo. Celý ten text byl vlastně „ne-vlastní rukou psaný“ dopis. Prý bych po ní dopis nepřečetla a takto je to stravitelný. Četla jsem už dřív její „rukoupsaný“ dopis a – žádné drámo. Kdo chce porozumět, porozumí.
Alko – děkuji za příjemný pocit i za obsah „mejlu“. Teď už je z něho článek a možná ho dám do soutěže Ocenílka. Mě potěšil i pobavil. A tak to má s dopisy-mejly-články být. Děkuji
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat