Diskoška u Kosáčka - z 19. 6. 2014

Na scuku u Marušky Kosáčka nebyly jen ženský hovory a moje nenálada z minulých dní. Byla i diskoška, a to přímo domácí a na přání

Ještě jedna fotka s účastnicemi scuku

Před perex tohoto článku jsem mínila dát větu „Na počátku byl Sumer„. Je to moje oblíbená knížka od Vojtěcha Zamarovského o Sumerech, klínopisném písmu a Eposu o Gilgamešovi. Ne – neklikli jste jinam než do zápisků ze scuku v Rožďalovicích. Jen jsem chtěla být za vtipnou. Chtěla jsem začít líčit začátek scuku takto. Nebudu v tom duchu pokračovat. Vylekala nebo odradila bych své čtenáře. I když – Epos o Gilgamešovi je skvost, který mám doma ve více exemplářích. Ale – přecházím k tématu a vylekaným se drobně omlouvám

Po vysilujícím pochodu do Podolí (teď části Rožďalovic) se na nás s VendyW v obýváčku smály talíře s papu. Hadi a svinutci z lístkovýho těsta se šunkou posypaný slunečnicovým semínkem a navrch dezert: na lístkovým těstě načančaná šlehačka a v ní zapíchaný jahody! Něco chladivýho a nezdravýho (ale dobrýho)  

Postupně jsme všichni uzobávali a my hostky koukaly kolem. Sedící Vendy se zmocnila „surikatka“ – štíhlá přátelská „shi-tsu“ Šušu, věčně sedící na zadečku a čnící do prostoru jako surikata. To jsou ti hlodavci ve velkých hejnech, kteří takto ostražitě obhlížejí své okolí a po varování se celé hejno vmžiku vsákne do děr pod zemí. Zde si Šušu okupovala blízkost Vendy – však jsem vám je obě už ukázala. Hady a svinutce či jahodovou mňamku jsem ve svých fotkách nenašla; čekám, kde ji kdo ukáže.

Nato nás Maruška zatáhla do terénu. Připadalo mi, že to bylo aspoň šest kilometrů. Asi usoudila, že nás preventivně utahá a pak nám budou ti hadi a další papu líp chutnat. Nasytily jsme se při procházce dojmy i pojmy. K Bučickýmu mlýnu je to luhem a hájem, podle cesty byla ještě neposečená tráva široko daleko a v ní se v dálce potuloval skot. Šedý a červený kravky s býkem a telaty. Dva druhy – gaskoňský a snad hajlandský skot. Žijou tam celoročně, teď v úpalu se poflakovali pod mohutnýma vrbama. Kolem „mlýna“ s echt starým mlýnským kolem a strážným vodníkem byla spousta živých i neživých divů. Foťáky Máří i Vendy cvakaly, já si ho nestačila vzít. Proto fotky z této etapy scuku budou u ostatních

Pak už byli ti hadi a svinutci i jahody. Celý pátek večer i v sobotu ráno zněly ženský hovory. Máří mě vytahovala z mýho smutku, na to by měla dostat zbrojní pas. Ona sama je lék. Stačí pobývat u nich, vidět Máří i Toníčka a jejich psí suitu, pozorovat soulad a samozřejmou pohodu. Jestli to na nás měli nahraný, pak to jsou mistři na Nobelovku. Ale ne – to se pozná. Za sedm let pobytu zde si vytvořili funkční a pohodlný vesnický bydlení, kde mají všechno, co potřebují pro život svůj i svých živých přátel. Jsou tam nejen psíci šampioni své rasy (vlastně jeden chlapík a čtyři baby), ale i králíci, slepice, VENKU pavouci, můry, rostliny plané i pěstované. Všechno se tam vejde a dělá báječnou atmosféru. Člověk je tam jako v lázních, kde za léky jsou obyvatelé. Současně je všechno prosté, provázané s přírodou v přímém kontaktu. Částečně to znám i od nás na farmě. Zde je ale přátelství a nenucenost v prvním plánu. Proto nám (návštěvnicím) tam bylo tak léčivě

V sobotu před polednem VendyW odjela domů do Prahy. Odpoledne jsem seděla vedle surikatky Šušu, která splavně vyměnila Vendy za Kitty. Byl to příjemný pocit mít tak hezkou a všímavou společnici. Psala jsem si zápisky, abych měla černý na bílým, jak a co jsem tam zažila. Bylo ticho – v té chvíli až moc. Máří rotovala kolem a já jsem si jen tak vzpomněla, jak krásně a současně smutno mi bylo při koncertu Veselé trojky

A že mi chyběla písnička, ráda zpívám. To byla voda na její mlejn! Začala smejčit ve skříních a za chvílu už mířila s hromadou kazet a cédéček do kuchyně, kde měla klumprdy na přehrávání. Jo aha – její dům MÁ SLABINU: u nich i u nás máme hromadu rádií a přehrávačů, ale většinou nefunkčních. Když je potřebujeteme, nechce se jim makat. Jak já tohle znám z domu! Furt dokupuju nový a po čásku krachnou, chrčí, šeptají nebo náhle zaječí. Nakonec se z oněch míst u Máří (v kuchyni, ne tam co vás teď napadlo) ozvala nabídka. Zkusí nějakou kazetu nebo CD? Brala jsem všechno. Nakonec jsme se usnesly na rocku. Zařádit si, zazpívat, zatancovat – to bývalo moje. Ona nějak dala dohromady potřebný přehrávač a začala DISKOŠKA! Prostě zněly známý písničky z Port, Michalů Davidů a dalších. Z kuchyně se postupně nesl rámus jak v lomu. To když došel Toníček a oni dva se dali do tancování. Teda – neviděla, ale slyšela jsem to. Mezi dveřma ode mě ven stáli psí přihlížeči. Zase opodál, asi už měli své zkušenosti, nechtěli přijít o tlapky. Já se přidala, ale jen zpěvem jak na lesy. To vypadávalo napětí a nenálada! Tak se léčí muzikou a člověčinou! Díky za recept a předvedení, že to jde a je to účinný. Po návratu u nás si taky pouštím milovanou Veselou trojku s písničkama,  po přehrání tří CD jsem tak uřvaná že je mi líp. Zlatá Máří a její lidi

Zase jsme si vzpomněla, že dobrého je třeba podávat pomálu. Tak – zase příště a snad už i od jiných účastníků scuku s fotografiemi

Kitty