Píšu jak cítím. Vždycky je dobré rozšířit si obzory, dokud to jde…
Jako slunko mezi prkny staré stodoly mi připadlo naše setkání
Vrátila jsem se ze setkání se svými známými blogery a blogerkami v Zábřehu. Jsem neskutečně obohacená o poznání dalších lidí v mém životě. Potkávali jsme se virtuálně a teď poprvé jsme si mohli podat ruku, představit se a poznávat. Pro mě to má velikou cenu. Poznala jsem nové lidi. Je pravda, že jsem „k nim přišla“ přes Ruženčin blog a až v poslední době. Z Kavárny, z komentářů u mých a dalších článků. Šťastná volba 
Virtuální, jakoby holografický, obraz blogových lidí se při vzájemném setkání změnil ve fyzický kontakt. Za sebe můžu říct, že mě to hodně obohatilo. Jsem ještě plná pocitů a dojmů. Mám ale přímo fyzický pocit blaha. Něco, co jsem si vysnila a na co jsem se připravovala, se PODAŘILO. Za přátelské pomoci Ruženky a jejího muže 
Ruženku znám už dlouho, v poslední době z živého skypového kontaktu. Její muž prý ale naši akci mínil ignorovat. Nevydržel to – a za to mu upřímně děkuju. Pomohl uklidit v bytě před „velkou návštěvou“ hromady lidí; přišel si pro mě (bloudící v Zábřehu bez připravených navigací); rotoval mezi bytem a dalšími čekajícími blogery ve Staré sladovně; na jednu noc přišel o svůj vlastní pokoj a pelíšek; vydržel to s halasící Kitty; málem přišel o sobotní oběd kvůli mému odjezdu a… a… a… Prostě milý chlap, který mi taky hodně pomáhal. Má moje veliké díky
A co že to je za fotku na titulce? A jak se to dotýká tohoto článku? Vrata stodoly značí moji jistotu bytelnosti a stálosti. Stará prkna vzadu ve stodole už skoro ani nevnímám. Ale na jeden krátký okamžik se dnes ráno mezi prkny objevilo „sluníčko“. Připadá mi to úplně typické pro situaci po našem setkání v Zábřehu: všední život mi osvítily nové a zářivé dojmy z této scukové akce. A jako tento (zdánlivě nepřípadný) obrázek zůstane na mém blogu napořád, zůstanou i nedávné scukové dojmy a zkušenosti s dalšími lidmi v mé dojaté mysli.
Všem dalším slibuju – budu jezdit i k vám. Není síly, která by mě odradila. Obohatila mě, vyplavila endorfíny radosti a zjistila jsem, že to je to pravé: poznat lidi z virtuálních obrázků na vlastní oči. Mám spolehlivé zázemí ve svém příteli, takže můžu vyrážet do světa za poznáním. Mám potřebné zdraví, kteří třeba nemáte někteří z vás. Chci vás přesto poznat a proto musí přijít „hora Kitty“ ke svým blogovým Mohamedům. Přijdu ráda
Jen skromně doufám, že mi na tento článek zase nepřijde komentář, že píšu „tak dlouhej článek o hov*ě“. Neurazil mě. Tento komentující asi nemá moc radosti ze života. Nebo nerad vypovídá o svých zkušenostech, radostech a „malých“ starostech, nemá svůj blog a neumí to. Je mi ho líto. My ostatní se „umíme radovat i z toho exkrementu“. To je přece dobře. Je to život 
Kitty
Ono je to fajn, keď sa stretnú tí čo si rozumejú! Dnes podobné scuky mať nemôžeme kvôli korone ale verím, že keď sa tá pliaga pominie, tak sa budú konať aj scuky - trebárs nás blogerov! Držme si palce aby to mohlo byť čoskoro! 😉
OdpovědětVymazat