Lednice - na tři dny - článek z 12. 6. 13

Už při příjezdu jsme si s Vierkou řekly: prodloužíme si pobyt…

Další fotka z mýho foťáku – Státní zámek Lednice

Podívejte se na tu krásu. Na to jeden den nestačí.

Zařizovala jsem ubytko z více možností – v Lednici je jich hodně. Hledaly jsme mezi penziony. Někde chtěli platit předem, což už roky odmítám. Většinou měli plno, někdy by auto muselo stát na silnici. Rozhodly jsme se pro Večerku, setkaly jsme se na Myslivně a hned na místě jsme si pobyt prodloužily.

Vierka chtěla bydlet sama, proto jsme měly apartmán (dva pokoje po dvou lůžkách, ale platily jsme si každá jen jedno). I pro ten případ, že bychom v něm mohly přivítat případné hosty z rodiny blogerů. Na tu drahotu (500 Kč/os/den) to bylo ubytování skromňoučké, bez obvyklých doplňkových služeb, ubytovatel nebyl většinu času k dispozici, nečistota oken a pavučiny. Dlužno říci, že to vadilo spíš Vierce, já nejsu na nějakou skvrnu nebo babučinu tak cimprlich. Vybitou tužkovou baterku v myši jsem musela řešit telefonem půjčením z penzionu naproti (NB bez myši nešel vypnout, anžto jsme nezprovoznily ten čtvercový dotykový „aza vacak“ k ovládání prstama). Večerka je v provozu od 1. 1. 2012, zatím se asi zabíhají

I my jsme se provinily hlasitým hovorem a zvuky, které dva dny nevědomky rušily ostatní ubytované. Když nám to dnes ráno přišla paní vytknout, Vierka znervózněla a když jsem jí ještě navíc neohlásila můj odchod do města, rozhodla se mě opustit a odjela. Za rušení spolubydlících jsem jim nabídla flašku značkového vínka podle jejich výběru a byly úsměvy. Stejně jsme dnes ve Večerce měly končit.

Zůstala jsem sama a nadvakrát jsem se pěšky přestěhovala do objednané Myslivny. Objednala jsem ji, proto jsem ji i zaplatila. 1200 Kč za pokoj jen pro mě. „Dudy a nebe“ – upravuju si známé rčení. Luxus, ale odpovídající kvalita. Obvyklé očekávané fungující služby, pohodlí, rozsáhlá nabídka doplňkového zboží, restaurace (i nekuřácká) v penzionu, ochota a vstřícnost. Po dohodě jsem „bydlela“ už hned od deseti hodin a nečekala do 14 hodin, než tam uklidí. Uřícená po dvou pochodech se zavazadly (tentokrát se název „zavazadlo“ potvrdil pořádně – horko, naložená jak soumar jen s jednou zdravou rukou ) jsem po příchodu dala sprchu, lehárko na vychladnutí, pak kuřecí masiko na lehký oběd (zůstala mi porce bramborového salátu určená Vierce) a prošla se do města zkouknout možnost odjezdu autobusem (to ale nezvládnu s tolika zavazadly).

Po příchodu jsem si dovolila tři hodiny se prospat. A ještě jednou jsem si vyšlápla k zámku. Fotit, co jsem prvně nestihla. A potkala jsem tam šlechtice! Dvojice asi 55 let se světlou labradorkou. Nabídla jsem jim, že je vyfotím před zámkem, což s díky přijali. Paní na oplátku zase vyfotila mě.

Já – a můj „domek“ (nechtěla bych v něm mýt okna)

Dobrou půlhodinu jsme potom setrvali v „přátelském rozhovoru“. Paní Němka hov

ořila jen německy, pán Rakušan dobře lámal češtinu, takže jsme si rozuměli. Oni zde mají v soudním jednání na 8000 hektarů půdy či čeho a hlavně jakousi ještě zachovalou větší rodovou „chatičku“, kterou by pán rád zde u Lednice proměnil v nějaký penzion jako mají v Rakousku. Inspirativní návštěva, milí lidé. Jen té jejich psici nevoněly moje kalhoty, z nich asi cítila Terezku

Na večeři mi kuchař udělal jen kuřecí prsko na přírodní způsob a možná se dojím zbylým bramborovým salátem. Po večeři už jsem dala kofi a doteď klofám do kláves NB tento článek. Nejsem smutná, že jsem osaměla. Televize ani nevím co je, pustila jsem si ji jeden den chvíli před spaním. Zde VŠE funguje a napsala jsem do sešitu hromadu poznatků z Lednice. Teď je 21.36, pomalu končím psaní, aby mohla proběhnout teploučká voňavá sprcha v rohové vaně a hned potom slastné spaní.

Zítra se vyspinkaná do růžova chutně nasnídám (druhou snídani nabídnu mému vozatajovi). Pomalu se sbalím a od 9. hodiny už zde zase budu sedět a klofat další záznamy. Vozataj ohlásil příjezd později, takže přibudou ještě nějaké poznámky z pobytu😀

Hezkou dobrou noc vám všem doma přeje výletující

Kitty