Pěstování divizen

Rostliny, které mají kůlový kořen, se v podstatě úspěšně přesazovat nedají. Já si pěstuju divizny velkokvěté, abych za nimi nemusela do terénu. Sklizeň většího množství rostlin hned zrána je časově náročná – proto to pěstování. Pro lidičky bez zaměstnání nebo důchodce je to docela dobrý a voňavý zdroj penízků…

---

Říkám záměrně „v podstatě“. Taková mrkev, řepa i další by neměla být schopná úspěšného přesazení. Přesto to jde. Loni vzešly na řádku mrkve jen dvě skupinky sazeniček, celkem 13. Při pletí jsem je opatrně vykopla a do volných míst přesadila. Ujaly se všechny. Stejně tak řepa – dá se přesadit na volná místa. Zde je třeba více zalívat. A navíc dávám nad vymazlenečky kloboučky z netkané textilie proti slunci, dokud se spolehlivě neujmou. A taky na krytí před slepicemi, které občas do zahrady pouštím. Zahrádkářky mi dají za pravdu.

Divizny coby léčivé rostliny s kůlovým kořenem se pěstovat dají. Pokud je běžně vysejeme do hlubokého kelímku, dobře se ujmou a vzrostou do stavu se čtyřmi lístky. Můžou být naseté i velmi hustě. Po vyklopení z klíčicí nádobky je přesadím do co nejhlubších a úzkých kelímků i po čtyřech. Dobře rostou. Nechám je tam do května, až mohou jít ven. Pak je vysadím do vzdálenosti 35 centimetrů v řadě a řady od sebe 30 centimetrů. Řady dělám dvě a pak širší odstup, aby se mezi nimi dalo chodit při obírání květů. Je třeba udělat hlubokou díru, aby se kořínek neohýbal. Sázím na vodu a opatrně obsypávám zeminou. Měla by být méně úživná. Prvním rokem rostou jen do listové růžice, kvetou potom druhým rokem. To je kolem pěstování divizen ze semene. Nějaké semeno si na konci růstu rostliny sklidím a uložím na druhý rok. Některé opylené květy dozrají do kuliček velikosti hrášku s mnoha drobounkými semeny – ty odlomím, usuším a běžně uložím v krabičce od sirek (zalepené a popsané).

Dnes jsem podnikla druhou etapu v pěstování divizen. Divizna vytvoří prvním rokem jen listovou růžici, dobře přezimuje a kvete druhým rokem. Proto hledám buď už na podzim nebo teď na jaře místa, kde v porostu vidím diviznové růžice. Přenáším si je domů, kde obsadily prostory pro dřívější pěstování paprik a rajčat. Proto píšu tento článek, protože přenesení a vysazení chce trochu logistiky.

K vyrytí rostlin potřebuju kbelíky, rýč a kárku na převoz, pokud je třeba je vytěžit ve větší dálce. Musím pečlivě dbát na to, abych rostlinu vyryla co nejhlouběji. Zásadně je nutné rostlině zajistit co nejdelší kůlový kořen. Proto někdy musím vyrýt ze čtyř stran i na hloubku dvou rýčů. A to proto, že utržený hlavní kořen rostlině v době plného růstu a kvetení nezajistí dobré zakotvení v půdě. Takto méně ukotvené rostliny musím v době kvetení vázat ke kůlům nebo je vyvázat mezi provazy. Vzrostlá rostlina váží i 16 kilo a silnější vítr je vyvrací. I zde naliju do díry dost vody, usadím kolmo dolů kořen a pečlivě kořínky i kořen zasypávám. Nakonec půdu kolem rostliny rozumně ušlápnu. Silné dusání by promokřenou zeminu vytlačilo. V dalších dnech rostliny proti silnému slunci chráním netkanou textilií a zalívám. Ujmou se dobře. A mám jistotu, že takto získané divizny mi ten rok pokvetou.

Na jaře může být část růžic uprostřed napadena housenkami. Vršek nejmenších lístků je jakoby plesnivý a když ten potah odstraníme, najdeme mezi lístečky housenku asi do 10 milimetrů. Snaží se spadnout na zem, ale dá se chytit a zlikvidovat. Bývá jich tam i víc. Divizně výrazně neuškodí, ale může poškozovat mladé lístečky. Pak rostlinu prohlížím a případné další rostoucí housenky ničím.

Já pěstuju divizny na stejném místě už řadu let, proto mi zde už trpí mozaikovou plísní. A taky musím stříkat proti broučkům – ale to už jsou speciality. Normálně vypěstované nebo donesené rostliny občas projdu a oloupu jim zaplísněné dolní listy – ty pak pečlivě zlikviduju do popelnice nebo spálím.

Ale všechny tyhle technikálie vyváží kvetoucí rostliny. Sice každý den ráno musím mezi včelky do 11 hodin, sbírám ve výši očí, uvazuju je k oporám a jsou i další drobné těžkosti. Zisk ale všechny tyto těžkosti vyváží. Květy jsou velké; jeden druh má květy křehké a nevonící, druhé jsou hedvábně měkké a hezky voní. Včeliček se bát není třeba – ťuknu do rostliny a ony odletí. Dobře se suší – na slunci na sítech uschnou za jeden den. Nesmí se sbírat květy už spadané na zem, ty potom po uschnutí zhnědnou a drogu znehodnotí. Hned po ránu se sbírají dobře. Kolem poledne už začínají opadávat.

To nejlepší nakonec. Dobře usušená se skladuje v igelitovém pytli, pečlivě zatažená provázkem. Dobrá droga je zlaté barvy. Za takovou hned při nejbližším termínu odevzdání dostanete 550 korun za kilo (každý rok je cena jiná). Sběrnu si musíte najít. Není nutné posílat do Léčivých rostlin – jsou výkupčí, kteří se o vše další postarají. Já to využívám. Už předem můžu dostat papírové pytle či jutové žoky (na objemné sběry) zdarma. Jinak je možné drogu donést v čemkoli, výkupčí si menší množství sesypává.

Pokud byste za diviznami chodili do terénu, je to časově náročné. Jeden rok jsme objevili lesní mýtinu, na které byly tisícovky kvetoucích rostlin. Sbírali jsme obden tři hodiny denně. Když je máte doma, máte všechny výhody v jednom.

To jsou moje zkušenosti s jednou bylinkou – diviznou velkokvětou. Květy divizny malokvěté je možné taky sbírat, ale sběr je pracný, špatně se trhají a rostliny bývají hodně vysoké. Já jsem je taky zpočátku vypěstovala, ale existuje snímek, kde sbírám z kovového žebříku. To je zbytečné. Jo a ještě mi napadá – čekám, až hlavní stvol vyroste tak do 😯 centimetrů a tehdy uštípnu pár nasazených koncových základů květů. Tím se růst do výšky zastaví, rostlina vyžene postranní kvetoucí výhony a kvetoucích větviček je mnohem víc.

Dlouhý článek o pěstování a sběru květů divizny vám pomůže při troše trpělivosti získat nějaké peníze za vykoupené květy. Kdo byste měl zájem o informace o jiných bylinkách, napište si. Některé praktiky a zkušenosti zrovna o divizně mě stály mnoho hledání, dotazů a zkušeností. Dívám je zde do placu. Zkuste to s diviznou. Nehledě na to, že si můžete část sběru ponechat a pak pomáhat dělat čajík na odhlenění, odkašlání a na komplikace z nachlazení.

Do světa bylinek láká Kitty