Jsou vánoce – svátky klidu a míru. Vánoce – kdy je čas na rozjímání a zklidnění. Obecně to asi platí, ale v naší rodině to bohužel stále nefunguje.
Jsem tetou, která v necelém půlroce ztratila dva synovce. Navíc jsme přišli o naši milou starou kníračku Kittynku, která taky byla u všeho, co se v rodině šustlo. Jsme už staří a o to hůř neseme taková neštěstí. To poslední nás připravilo před měsícem a dnem o nejmladšího synovce při dopravní nehodě, kterou nezavinil. Svátky vánoc jsou duševní svátky, které mají pomoci k vyrovnávání se s neštěstím. Jenže nepomáhají…
Stále se vrací situace, spojené s neštěstím. Čím jsem starší, tím hůř to nesu. Dlouhodobá nemoc byla těžká, skončila vysvobozením mladého člověka. S tím jsem se už smířila, navíc i proto, že vše se dělo daleko od nás, i když jsem stále prožívala těžké chvíle s celou rodinou mé sestry, jeho maminky. Utrpení skončilo, dalo se to pochopit a smířit se s ním. Dá se říct, že mě to nějak přebolelo, nebyla jsem přímo účastná.
V říjnu došla do svého životního finiše i naše malá fenka Kitty. Taky z důvodu nemoci, i když živočíška asi netrápila tak moc jako nás, její lidi. Její dny se naplnily 25. října 2010. Byla blízko nás, tak přímo nás oba to trápí o to víc. Kdo nás zná, ten ví, že k nám bytostně patřila, byli jsme silná šťastná trojka. Je to dva měsíce, je tu s námi a svým způsobem jsme se s tím faktem smířili. Pomalu jsme se uklidňovali…
Nejhorší letošní zpráva nám přiletěla e-mailem 25. listopadu 2010. Při dopravní nehodě přišel o život nejmladší syn mé sestry. Nezavinil nic a ani neměl žádnou šanci. Už se vyhrabal z nejhoršího a vše by se bylo upravilo v krátkém čase. Ten krátký čas už mu nebyl dopřán. A krátký čas je to i pro nás, rodinu, pro vyrovnání se se ztrátou. Teď prožíváme vánoce. Troufám si říci, že je to čas o to horší, že vybízí k úvahám a rekapitulaci roku. Tento rok bude pro nás rokem nešťastným. Snad nadlouho – to bychom si už za trojí neštěstí všichni zasloužili. A v to doufáme, říká se, že do třetice…
V letošních vánočních svátcím má mnoho lidí kolem mne bolest na duši. Tu nejniternější, nejhlubší, bolest podstaty života. Pořád nemůžeme spát, nemůžeme mluvit o ztracených, ničí nás zprávy o nehodách. To pochopí ti, kdo někoho ztratili před krátkým časem. Soucitní lidé kolem nás nás utěšují, že čas pomůže i na tuto bolest na duších. Věřím, že pomůže. Už aby to bylo!
Bylo už v našem životě mnoho šťastných vánoc a věřím pevně, že zase další budou. Tyto vánoce roku 2010 ale nejsou ty šťastné. Jsou těžké a snad ten další rok poskytne možnost na všechny ty další vzpomínat znovu jako na šťastné, lehké, uklidňující a usmiřující. Čekáme všichni, že to tak bude. Bude to rok se dvěma jedničkami. Dvakrát JEDNIČKA ROK. Bude i pro nás?
I takové úvahy o bolesti na duši patří k životu. Letošní vánoce snad uplynou a přelom roku odstartuje rok, útěšný a úspěšný i pro naše rodiny. Přejeme a očekáváme takový rok. Úspěšný rok pro všechny kolem nás.
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat