Dvojka? Čtyřka?

Teď něco z jiného soudku. Navedlo mě k tomu před chvíli avizované video ke zlepšení nálady. Mám návrh, možná se i ujme. Přidáte se ke mně?

Znáte to. Plní jiskřivé humorné nálady chcete předat výborný vtip a zavoláte někoho, komu chcete udělat radost a nakazit ho tím humorem. Zvoní to, nadechnete se – a volaný se chmuří, nemá vůbec náladu. A zase naopak – volaný na vaši mizernou náladu zasrší vtipem, než se vzmůžete na slovo. Tak proto mě napadlo, co tak se domluvit a už předem se pojistit?

Vidíte ty dva smajlíky na konci minulé věty? To není chyba, to je návod. Nebudu to natahovat a jdu k jádru věci. Jde o domluvu! Že:

– pokud vám zazvoní telefon a vy bezpečně zjistíte, že je to někdo z kolektivu této úmluvy, tak hned po přijetí hovoru řeknete ČÍSLO. A to číslo bude vyjádřením vaší nálady – od jedničky po pětku jako ve škole. Nejlepší nálada „jednička“ a ta nejhorší „pětka“.

Představuju si to tak, že zvednete sluchátko (mobil), zjistíte, že volá spřízněná duše, odhlásíte své jméno nebo přezdívku a pak hned řeknete DVOJKA. Volaný bude hned od začátku hovoru vědět, že může vychrlit vtip nebo ptákovinku a vy jste naladěni skoro úplně na struně vtipu. Nebo se třeba může ozvat PĚTKA a tím víte, že příjemce není naladěný na nic.

Přišlo mi to nápadité. Ale jak tak koukám na obsah toho návrhu, nápadité mi to nepřipadá. No nic, ono to asi vypadá jako metoda „velkého bratra“. Něco dostat předem nadirigováno a pak to „plnit“, „meldovat “ a „nezapomenout na to“. A tak tedy zpět – zapomeňte na to, byla to nedomyšlenost. A nebo třeba ne a zkusit to zkusit? Co kdyby to k něčemu nakonec bylo? Vždyť to video vzniklo taky z pitomoučkého nápadu, a jak se osvědčil?!

Co?

„Tady Kitty, DVOJKA…!“

„Tady Johanka, JEDNIČKA!“

Už jen pro ten vtip…

Kitty