Je silvestrovské odpoledne, Pepíno dojedl výborný obídek a relaxujeme. Už mám přečtené všechny články na spřátelených blozích a některé i víckrát a koumám, do čeho se ještě pustit, než vypukne to „nezřízené veselí“…
Zauvažovala jsem, že bych se rozešla za Mařenkou, abych splnila zamýšlené denní penzum pohybu a současně se zase uviděla s lidmi. A tak Pepíno slyší moje úvahy:
„Víš, co bych mohla?“
Ticho, jen se pootočil. Proto jsem se zvedla, aby moje úvahy nabyly na váze, a pokračuju:
„Je odpoledne, ty ses najedl. A všiml jsi si, že já jsem nic na oběd nejedla? No proto, že když jsem ohřívala tu výbornou roštěnou, tak jsem si utrhla takový tři kousky nepravidelný, a i ten chleba…“
Na vysvětlenou. Na posledním nákupu jsem se rozšoupla a koupila krásné dva plátky zadního hovězího, no mělo to přes kilo. V té souvislosti se ještě dále ptám už podřimujícího bytného:
„Tipni si, kolik stálo to krásný hovězí na dnešní roštěnku – a ještě jí máme na kolik obědů? Udělala jsem kolik porcí, právě jsi to dojedl…“
Podřimující mužský samozřejmě nevěděl a žádné tahání do rozhovoru moc nepodporoval. Až jsem prozradila sumu, tehdy se oči poootevřely. Bráním svůj nákup:
„No, byly toho dva fláky, nechala jsem si přinést krásný kus zadního, aby byl jednolitý a dala se z něho udělat třeba roláda nebo ptáčky. Kolik myslíš? Mělo to přes kilo…“
Samá voda, očka se zase začala povážlivě zavírat. A tak to teda ne, spát nebudeš! Hodila jsem těžký kalibr – 216 kaček, kilo za 174 korun!
„Cóóóže?!“
„Jo! Ale budeme to mít na víckrát. Víš, že jsem použila ten tvrdej chleba místo zahušťování? Je to moc dobrý, taky jsem ho taky pár kousků spucla, proto jsem už neobědvala…!“
Pořád oči na vrch hlavy. Dostala jsem nápad a kuju ho, dokud má ještě bulvy jak tenisáky. Musím ho přece zúročit !
„No, říkám si, odpoledne začíná, co kdybych si vyšla za Mařenkou s hůlkama? A na večeřu letos budeme mít jednohubky z rohlíků!? Na to je dost času…“
„Z rohlíků, a to jako jak? Jako jednohubky?“
„No, víš, rohlíky bych nakrájela a protáhla je opíkačem topinek. Byly by takový tenký a křupavý, pěkně by se to mlsalo…“
Zase očka jako kočka v noci. Dochází mu to – a nic. Ticho. Asi tuší, že když se rozejdu do vedlejší části vsi, tak už nic jinýho nestihnu. Kafíčko, pokrafání – a je večír! No, ono to nebude tak zlý. Licituje, že kdyby šel s hůlkama někam, tak buď do Bítova, nebo na silvestrovskou do Zblovic. Jenže když by pak byly asi ty rohlíkový suchý jednohubky?!
A je to! Já můžu dokráčet za Mařenkou a on v klidu dospí po obídku u stolu poslední veršíky. Pak už bude muset nakráčet do farmy a pomalu pustit v dnešním podmračeném odpoledni slepičky. Domluva jistá, ceny mírné. On stejně ví, že večeře bude normální a ty křupavé a opečené jednohubky? Budou pro mě dietářku – on zatáhne už kolem desáté do betle a bude to. Nepřejí se…
Pěkný a zdravý Nový rok 2011!
Přející a rozumující Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat