Ještě jeden krátký postřeh. Chystala jsem se na silvestrovskou vycházku, odhlásila se Pepínovi, obouvám se do turistických bot a najednou – co nevidím?
Se smetákem v ruce zametal verandu. Smeták lítal za rotopedem, za stolem, pod stolem, kolem závěsu a nakonec pod stolkem nad schody ulovil taková dvě smetíčka. Pak se můj nejpořádnější „cidič“ ohnul, zvedl rohožku u obyvákových dveří. Každé ohnutí ho stojí hodně odhodlání, protože zkrátka je zima a v tomto období ho bolí záda. Zákonitě – každou zimu to tak je! Teď tedy nasadil svoje morální síly a před mýma očima se jal vymetat smetí, co se tam nadrbalo.
Jedna věc je jasná – ve venkovském domě se čistoskvoucí podlaha udržet nedá. Pořád přecházíme zvenku, odkud se přezujeme, dovnitř a tam je vlastně taková zóna podmíněné čistoty. U schodů, přede dveřmi do obýváku, máme keramickou destičku s nápisem „Pozor, přicházíte do pásma smrticího nepořádku!“ No a teď zrovna likvidoval onen „smrtící nepořádek“…
Beru to. Já jdu na procházku pro zdraví a on zase uklízí verandu. Možná za ten výborný oběd. Na můj dotaz, proč to dělá zrovna na Silvestra, mi logicky odpovídá:
„Protože už ten prach zvedal rohožku“!
Jo tak to jo! Má to logiku. A proč vlastně ne? Na Silvestra vymetal to staré, špatné, co najednou uviděl. On je důležitý i náhled. Ženičky, znáte to – sluníčko zasvítí v jiném úhlu a vy najednou uvidíte, co jste pod jiným osvětlením neviděly. Nebo v tom denním shonu „jakoby neviděly“. Je hodný, že pomohl to nepořádné vymést. Zde se jednalo o verandu. Kdyby tak šlo všechno obtížné, smutné a nadbytečné vymést! V letošním Silvestru bych řadu věcí z průběhu roku raději neviděla. Nejraději bych byla, aby se nestaly.
Děkuje Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat