Možná o tom slyšíte poprvé, nenapadlo vás, jak drobné denní aktivity pomáhají. Chci psát o praxi denních záznamů. Že tom nic nevíte? Myslíte si, že je to moc složité a hlavně na nic?
Tímto vás chci informovat a přesvědčit…
Ve svém životě pamatuju, že technici fasovali Denní záznamy. Měly (ty denní záznamy) sloužit k organizaci práce a v té době jsme je chápali jako: dostaneme blok s linkama, prvního ledna tam napíšeme nacionále a pak sem tam dovnitř něco napíšeme, to v lepším případě. Tak jsem to léta chápala i já. Prošla jsem řadou technických i kulturních náplní práce a moje bloky s denními záznamy se za ta léta vršily skoro panensky čisté. Až jsem někde četla, jak je prospěšné dělat záznamy pečlivě a soustavně a nepřetržitě jako koníčka. S tím, že jsou hodně užitečné. Ani ne tak hned jako v delším čase. Vzít si to jako koníčka. Jde to! Proto o tom teď píšu…
Asi to začalo rozhodnutím, že dokážu svému vedoucímu na faktech, jak velikou zátěž po mně chtějí a že ji zvládám. Naložili na mě další činnosti, kterých se jiní rádi zbavili a já jsem se je naučila a dokonce měla ráda. K řadě takto nabytých povinností jsem si udělala střední školu i kurzy na vysokých školách. Onen nadřízený, dřív můj učeń, nic moc „duševně hbitý“, se dostal pod tlak převratné doby a chytré ředitelky. Na mě naložil fůru různé práce i na více pracovištích, ale základní informace k jejich výkonu mi neuměl podat. Začal mě přetěžovat a tak proto to rozhodnutí o zápisu všeho, co jsem měla a stačila stihnout. Začala éra počítačů, udělala jsem si různé složky a do nich začala zapisovat VŠECHNO o denní práci. To bylo čtení! Hlavní tíže všech poznámek byla ale v soustavném ručním zapisování, poznámky vždy po ruce, aby nic nechybělo. DENNĚ, bez vynechávání. To se mi osvědčilo. V jednom sporu o nesplněný úkol jsem poznámek využila, měla jsem i svědka, který celý problém dosvědčil. A už jsem v tom jela.
Využila jsem tehdy poznámky ředitelky, že se diví, proč už jsem dávno neodešla od takového šéfa. Dobře jsme se znaly a já to vzala vážně. Dvakrát mistrová, nenechám se šikanovat od slabocha! Práskla sem s tou prací a od té doby žiju! Po dobré zkušenosti jsem s denními záznam nepřestala, dokonce šířila osvětu o jejich vyjímečné užitečnosti. Neznechutilo mě to, ani poznání, že to lidi nedoceňují, nechtějí nebo neumějí dělat. To je každého věc. A k čemu je to dobré?
Vezmu příklad. Chováme králíky, vedu záznamy o každé samičce, samci, všech mlaďoších, kdy se narodili, s kým dorostli… Kouše samička? Sleduju její mladé a jako rizikové je do chovu nepustím. Očkování, sexování, všechno skouknu a VÍM JISTĚ. Kdy jsme koupili jaké stromky, kde jsou a jak prospívají. Kolik vajíček snesly naše slepičky, posledního v měsíci je součet a na konci roku další přesný součet. Měla jsem kníračku Kitty a dohledám o ní všechno. Jak se to hodilo v poslední době. Obec spravila silnici, kdy komu spadla střecha, kdy se stříhaly stromy na obci, kdo se kdy narodil, zemřel, oženil. Kdo k nám kdy přišel, s čím a proč? Dokonce to došlo tak daleko, že mi volají členové široké rodiny a hlásí, kdy se jim co stalo, narodilo a tak. Oni ví, že když to pak dvacet let dozadu budou potřebovat ověřit, budu jim to schopná říct. Odkdy mají kotel, od koho, jak je to s jeho zárukou… Půjčky peněz si nechám podepsat i se svědky přímo v bloku, platby a práce od firem taktéž. Učí mě to pečlivosti.
Dokonce jsem koketovala se soustavnou evidencí financí. Na to jsem šla na náhled za paní ekonomkou, poradila mi, pár let jsem se v tom plácala a teď to nedělám. Zatím. Čísel se bojím, i když zrovna v tomto oboru domácího hospodaření jsem úspěšná byla. Jenže mě to nebavilo; téma je ale zajímavé a hlavně jeho výstupy. Tak to čeká, snad se do toho zase pustím. Poklady v záznamech k tomu mám. Někdy – to říkám o všem, co se čísel týká.
Chápete už, že to není jen proto, že přijde telefonát, kdy vlastně se zabila koza, která špatně skočila ze svahu? Můžu vysledovat, kdy kdo co postavil, kdo kde a u koho má půjčené peníze, kdy musí jít k očkování atd. atd. Nestalo se vám, že už nevíte ani přibližně, kdy jste měnili střechu, odkdy jste měli to minulé auto a kdy vám někdo ukradl občanku? Ptejte se mě. Musíte ovšem pamatovat na to, abyste mi to řekli. Pokud uznáte, bude to zapsané a pak už stačí zavolat, zeptat se. Vím to a když nevím, tak pohledám. Mám kde hledat. Nezaujalo vás to? Chce to jen maličkost – denně večer sednout a zapsat z paměti nebo z papírků nebo hned z dokladů, z telefonátů, z doslechu. To jsou i telefonní čísla, adresy. Jo, přece je taky máte – někde, možná. Já jdu do denních záznamů i roky zpět (některé roky mám i v T602 nebo Ofice Writeru). Myslíte si, že je to tak složité? Není. Ale užitečné ano. To vím. A nejen já.
A taky – trénuju si paměť! U mě je to jedno důležité navíc – jestli zapomenu, mám kde brát. Nehodilo by se vám to taky? Stačí začít. Třeba ze začátku s kalendářem nebo letitými Denními záznamy, vyfňákanými od těch, kdo to dostávali a pohazovali nevyužité. Kolik takových omšelých jsem schrastila a teď mám laciné databanky. Ohmatané, potrhané. Ty zápisky v nich mají ale velkou cenu!
Systematická Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat