Hlavně zdraví!!! - akce Masáž

No vidíte, už vás mám. Zaujal vás asi titulek Hlavně zdraví. Jste tu dobře, téma zase důležité, ovšem už spíš zábavné. Proti minulému „Akce Nehty“ méně zdravotní. I když…

Bolívala mě záda. Nic moc, při takové nadváze není divu. Našla jsem si po přestěhování sem na dědinu dalšího maséra a ten je móóć dobrý! Před nynější ztrátou devatenácti kil špeku mě uměl promasírovat tak dobře, že jsem zalitovala, když – podle mého názoru – v krizi skončil. Na jeho místě na poliklinice jsem teď vídala děvčátka, takové pchí, co taková dívenka s mými zády zmůže! Jenže (jak jsem s hrůzou zjistila od něho) po roce se začal ozývat kyčel až pod koleno a nutilo mě to opět začít s masážemi. Našla jsem dívenku, objednala v úterý u konkurence na ten ozdravný čtvrtek. Jenže zase červíček, už ve středu jsem si řekla, masér byl osvědčený a tak zkusím, jestli a kde působí, mohla bych k němu třeba dojíždět. Člověk musí mít štěstí a to se mi ozvalo jeho hlasem v jeho telefonu, který jsem ještě nevymazala.

Takže nastupuju k němu do masérny. V průběhu masáže si vzpomínám, že jsem s Josefovou sestřenkou, takto tak často s láskou vzpomínanou Mařenkou, mluvila o tom, že by taky potřebovala na krční masáž, praská jí to tam jako staré schody! No – kula jsem železo dokud bylo žhavé, dotázala jsem se toho dobrého muže s mokrýma rukama. Jestli má na ni čas a nejlépe hned teď po mé masáži. Naše obec je v dosahu dvaceti minut odtud Josefovy závodnické jízdy; sice s Josefem odjeli domů, ale za chvíli on pojede pro mě a po masáži mě má zde vyzvednout. Prý, že JO! Má na ni čas! Až vymasíroval své ručky dosucha, podal mi mobil. Volala jsem Mařence, jestli má čas, že to jde. Ať hned volá mého nejstarostlivějšího a sjede s ním na masáž sem. Po chvíli jsem končila, proto jsem zavolala, jak to je. Prý zrovna dojeli před budovu. Doprovodila jsem ji k masérovi a zamířila na kožní do poschodí. Josef zatím usedl poblíž za rohem a čekal na nás. Po návštěvě kožařky jsem sešla dolů a viděla ho, jak pořád pečlivě čeká. Na dotaz, jestli už Mařenka je hotová, že prý ne, neviděl ji. Usedla jsem s ním na tu tvrdou židli, po chviličce mi to nedalo. Přece jen znám svého Papenhajmského. Nechce se ptát a tak je to někdy těžké. Rozhodla jsem, že si půjdem sednout do auta, tam nás Mařenka najde. Vyjdeme z budovy a vidíme Mařenku. My čekali – ne my, Josef čekal – na ni a ona už venku dvacet minut čekala na nás. Zvonila na jeho mobil, ovšem ten byl v autě a mě nechtěla na kožním rušit! Jak jednoduché a nápadité!

Dalšího nic šokujícího už nečekejte. Vidíte, že nápaditost a také nenápaditost jdou u nás ruku v ruce. Samozřejmě moje! Muži nestárnou a nepotřebují poučovat!!! Chachááá!

Láskyplná chápající Kitty