Dnes jsem měla hodně zajímavou schůzku...
Cíl dnešní vycházky
A to jsme ani jedna nevěděly, jak vypadáme. Pro mě měl být poznávacím znamením invalidní vozík, ona o mě věděla jen něco málo z komentářů na jejím blogu. Ale chtěly jsem obě 😀
První zajímavost byla v tom, že jsem čekala vysouvací plošinu u tramvaje. Zatím jsem se nedomluvila telefonem, ale když dojela tramvaj, ozval se pokyn, že z tramvaje se bude vysouvat plošina. Uviděla jsem vyjet el. vozík, šla jsem k majitelce a houkla na ni "heslo". Ona se vrtěla, ale nebyla to moje cestovatelka. Vezměte si - je obvyklé, abyste v jednom místě a čase viděli dva invalidní vozíky?
Dál jsme se už domluvily telefonem, scukly se a pozdravily. Dala jsem jí na památku jednu knížku, podepsanou přímo autorkou, do níž jsem vepsala moje věnování. A další "poprvé" se dálo cestou. Jen jsem koukala, jak šikovně se proplétala Letmem. A potom při další cestě dalšími třemi podchody s výtahy. Nakonec jsme se do Vaňkovky nedostaly - byly tam překážkou 3 schody ✋
Musely jsme se vrátit. Ale hned v prvním podchodu jsem si všimla obchodu, který rušili. Měli tam i batohy, které už delší čas hledám. Zašly jsme, prohlídla jsem si tři a nakonec jsem si jeden vybrala. Mám ho na zádech na titulce 😀
Další poznatek se stal vzápětí. Kamoška si chtěla koupit jídlo. Ale zjistila, že nemá hotové peníze a kartou že nelze platit. Takže jsem jí je zaplatila tím způsobem, že jsem dala svoji hotovost včetně všech mincí, i poslední pětikoruny. Nakonec jsem vše dala dohromady, zbyly mi dvě dvoukoruny👀
Při zpáteční cestě jsme musely opět dolů zvláštním výtahem. Jen jsme vystoupily, všimla jsem si bankomatů. Při čekání na výtah byl hned vedle bitcoinový bankomat. Ten si hned vyfotila, viděla ho taky poprvé. A kousek bokem byl bankomat můj i její. Vybraly jsme si obě hotovost, a za ni jsme si koupily cukrové oříšky - v mém případě taky poprvé 💥
Dojela jsem domů a v mém počítači už mě čekaly fotky. Nás obou a jedna, na které předvádím nový batůžek se směrovkou k Vaňkovce, kde jsem byla taky poprvé.
A už dost plkání z radosti. V textu melju s fotkami byl přípisek - že doufá, že naše brněnské setkání nebylo POSLEDNÍ. Slibuji, že s tak dobrou průvodkyní taky doufám, že se zase sejdeme a dále projdem její dlouholeté brněnské bydliště 🙋
Kitty
Vzpomeň si, jak jsi měla že změn strach a přitom se těšila na vše nové. Máš nyní možnost se setkat se "starými i novými" prateli dosud někdy jen virtuálními. Penízky jste dobře vyresilyz a batůžek je hezky. Vyuzijes ho určitě.❤️
OdpovědětVymazatDnes mě ve scuku potěšilo všechno. Dokonce cítím mnoho nové energie. Až tak, že jsem to ještě za tepla musela dát na blog. Zítra pojedu na druhý konec Brna hledat řeznictví. Ty albertovský scípliny v těžkých igelit. obalech mě už štvou. A zastesklo se mi po pořádné flákotě na španělské ptáčky, pečené ocásky a voňavé sádlo. A taky vyhořelé žárovky. S novým batohem ;-)))
OdpovědětVymazatKitty jsem ráda, že se Ti v Brně líbí a užíváš si pohodlí.🍀
OdpovědětVymazatPáni, dám k tomu jedno svoje poprvé. Protože si Tě pamatuju jako "hnědovlasou zrzku", když jsme se před lety persénlich viděly, tak bych Tě asi dneska nepoznala...
OdpovědětVymazatAle neboj, taky mám šediny a nedávno jsem se ostříhala, takže i má fotka na blogu idnes je jiná, než je můj současný vzhled.
Hned jdu Alko na cumendu 🥰
VymazatAli, díky za vzpomínku. To jsem ještě byla hodně mladší, energická, a barva vlasů tomu odpovídala. Dnes jsem starucha, k mé energii spíš pasuje barva šedin. Podrosty jsou pořád kaštanové. Dobrý střih to jistí, i když zrovna tato fotka to neukazuje.
VymazatA dost plkání, jdu na tvůj nový článek. Měj se!