Poprvé v životě jsem uvízla ve výtahu z dolní zastávky tramvaje nahoru...
Nebyla jsem v tom sama. Předešlá skupina zdárně vyjela nahoru, výtah se vrátil a tu se to stalo. Jen jsme vstoupili do kabiny, zvolili hořejší stanici, zavřely se dveře - a NIC. Zhaslo světlo, porucha výtahu.
Snažili jsme se domluvit s poruchovou obsluhou. Chtěli nějaké číslo kabiny, jenže byla tma. Už jsem přemýšlela, jak dlouho bude trvat než nás osvobodí.
Vysvobodil nás jeden školní kluk s námi v kabině. Najednou rozsvítil světlo mobilu, začal slabikovat žádané číslo kabiny, načež jsme čekali. Jenže ho (šikulku) napadlo zkusit otevřít dveře kabiny tlačítkem. Zafungovalo to, rozsvítilo se světlo, dveře se otevřely a my jsme vyklopýtali ven.
Celé to trvalo možná tři minuty, ale řeknu vám, byla jsem ráda, že celá příhoda dobře skončila.
Kitty
Chce to prostě nápad, ten se cení.☺
OdpovědětVymazatMy starší bychom tam seděli po tmě, mě aspoň nenapadlo vytáhnout mobil a posvítit si. Mlaďoch to měl hned - zajiskřil světlem mobilu, přečetl a udělal, co se mělo. Nová doba!!!
OdpovědětVymazatNo teda Kitty, dovedu si představit jaký to byl šok. Zvládli jste to bravurně, mlaďoši jsou pohotový. To já tam uvízla tak dlouho, že i v katích bylo ☺ ☺ ☺
OdpovědětVymazatLydie
OdpovědětVymazatBrrrr - tak to bych nechtěla.
Vím, že se to stává. Je to jako s bolestí u zubaře - povídá se, že to hrozně bolí, v našem případě jsme ani nestačili se pořádně vylekat. Člověk nechtě zkusí všechno a nakonec o tom píše na blog ;-)))
OdpovědětVymazatHodně dobrodružný zážitek. Nechtěla bych zůstat v železné kabině třeba při výpadku proudu při bouřce.
OdpovědětVymazatTaké jsme jednou uvízli ve výtahu. Naštěstí světlo svítilo, ale bylo tam nedýchatelně. A trvalo dosti dlouho, než nás vysvobodili a neměli ani slova omluvy. Od té doby - pokud možno - se výtahům vyhýbám.
OdpovědětVymazatMaru, dobrá historka. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatTak toho se obává můj manžel. Jednou uvízl ve výtahu s několika dalšími upocenými muži v Praze, když tam byl na poradě. Já jsem teď jezdila do Brna kvůli operaci šedého zákalu a jelikož jsem chromajzl, vozila jsem se i do prvního patra výtahem. Můj muž by do něho nevlezl ani za nic. Dělal mně doprovod a vyběhl svižník jeden po schodech a byl tam dřív než já. Ovšem do našeho původního bytu v Brně by do dvanáctého patra nejspíš nevyběhl.Ha,ha.
OdpovědětVymazat