Gesto sebeupokojení

Když mi bylo kdysi v partnerské krizi nejhůř, nalezla jsem gesto, kterým jsem rázem upokojila svoje tělo i mysl…

Obrázek od: „naochranu.webnode.cz“

Pozor, jde opravdu o slovo SEBEUPOKOJENÍ, jak jsem si to sama pro sebe nazvala. Gesto, které mě opravdu uklidnilo, ač jsem předtím byla hluboce nešťastná a rozervaná. Vzpomněla jsem si na ně teď, kdy jsem se snažila co nejdříve usnout

Vzpomínám si, že jsem si tehdy povšimla, že moje ruka se vztáhla k té druhé jakoby důvěřivě, že pomůže. A světe div se – druhá ruka jemně uchopila tu hledající a vyděšenou, docela pevně ji sevřela tak, jako když člověk pomáhá v nouzi druhému. Jako podaná ruka někomu, kdo upadl a nemůže se hned sám zvednout

Jsou lidi v depresi, kterým by naučení se tomuto gestu mohlo výrazně pomoci. Tehdy (před 5 roky) už jsem ležela na boku v mé usínací pozici „křidýlko“, které jsem popsala kdysi ZDE. Najednou se mi ruka, která zůstává před tělem, natáhla k té, která byla zapažená ramenem a uložená na mém boku. Dotkly se a ta horní uchopila tu hledající a sevřela ji – jak jsem už popsala.

Ještě teď si pamatuju, jak se ta hledající přimkla ke druhé a obě spolu mě tehdy upokojily. Dnes, teď v noci, když jsem si na to vzpomněla a píšu to, mě přechází mráz, jak to byl silný a uklidňující pocit. Jakoby dítě, vyděšené nočním děsem, najednou pohladila chápající a uklidňující maminka. A tělo i duše to vděčně přijala – usnula jsem uklidněně a téměř okamžitě

Nepřeju vám to, ale kdyby vám bylo úplně nejhůř, vzpomeňte si na toto gesto. Pomáhá určitě i při usínání. A to se často hodí

Poučená Kitty