Před chvílí jsem se vrátila ze cvičení v bazénu. To jsem si užila…
Není box jako box
Dnes při ranní individuální tělesné výchově si trenérka všimla, že skoro po čtyřech měsících od operace ještě chodím „drc drc“ o francouzkách. Prý proč? Přece už jsem dost silná, abych si neničila ramena, lopatky, dlaně a kolena. Berle odložíme! A místo nich třikrát denně procházky v parku. Pořádně obout a ven! Stalo se. Byla jsem zatím poprvé. Pohory, oblíct a bez berlí. V trávníku jsem si všimla čerstvě projeté cestičky krtka a nových krtin. To mě dožralo a vlilo do mě sílu. Vydala jsem se po zvednuté chodbě škůdce, se kterými doma neúspěšně bojujeme. Tady to máš, potvoro. Zašlapu tě do země aspoň zde. Jsem Býk a tak jsem se do toho pořádně položila – zašlapala kilometr cestiček včetně krtin. Pak jsem se vydala dál. Pěkně uvolnit ramena, krk, bedra, hlídat se a pružně se přesunovat. Po příchodu mi řekla Anička, že mě pozorovala a po čem jsem prý v trávníku tak dupala. A potom prý ten vláčný pohyb – krása pohledět. Potěšilo mě to. Hned nato mě dostala pod ruce drobná masérka. Ta mě tak drala, že jsem se vrtěla zase jako bajadéra. A možná uvolnila nějaký blok, protože… Ale zpět k boxu.
Teď jsem tedy byla v bazénu. Cvičitelka předcvičovala běžně až do okamžiku, kdy jsem měla boxovat do vody. Nevím co to do mě vjelo. Nějaká zvláštní energie. Baby tam natahovaly ruce před sebe jako dámy, čajíček. Jen já se do toho dala pořádně. Totiž. Vzpomněla jsem si na pana Šebelu, který mě jako můj neschopný vedoucí tak štval v učilišti (ať mě třeba zavřou), až jsem mu nakonec po jednom mém psychickém zhroucení a dalším hrozícím pořádně vynadala a dala výpověď. Deset dní před třiceti lety v jednom učilišti. A teď jsem viděla jeho tuctový obraz před sebou. Prala jsem rukama před sebe až se voda vařila. Jako Casius Clay, jehož fotku s Frazierem (asi) jsem si vypůjčila z netu. Je to k dobrému účelu; náááádherně ukazuje, jak já jsem bušila do Šebely.
Cvik končil a všimla jsem si, jak na mě ženy naproti zírají. Potom jsme dostaly volno k plavání. Postupně jedna po druhé mi přišly říct, jak jsem se do toho položila. Rozjařeně jsem jim vysvětlila, do koho a proč jsem tak prala. Zajímavé – jedna po druhé si vzpomněla, že takového člověka znají a litovaly, že se do toho taky tak nedaly. Doufám, že třeba příště si vzpomenou. Nebo když některá bude se mnou v bazénu, tak na ni mrknu, aby nezapomněla a taky mu/jí to naložila!
No řeknu vám, není nic lepšího než během dvou hodin se dozvědět, že můžete odložit francouzky, že dokonce musíte do terénu uvolňovat ztuhlá ramena, potom projít rukama zručné masérky a při boxu ve vodě si vzpomnět na svého Šebelu. A dát mu/jí do tlamy. Není nic lepšího! Možná jsem jela do lázní právě proto.
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat