Už několik dnů při ranním obírání květů divizen jsem přemýšlela, čím blogování ovlivnilo můj život…
Co mi blogování dalo a vzalo?
Za obrázek děkuji: „krasna.nova.cz“
A uznala jsem, že v mnoha oblastech. Především mi přidalo kvalitu do života, kterou si mohu volit. Není moc věcí, jež člověku dokážou zlepšit život – pro mě je to i blogování. Posledních pár roků je to podstatná část příjemných zážitků. S nepříjemnými komentáři se přitom musím učit vypořádat a nezhroutit se 
Celý život jsem byla psavec. Celý život jsem byla tlustá a na moje názory hledělo jen pár lidí a to ještě často kriticky a negativně. Proto jsem se prosazovala silou osobnosti a velmi často i silou hlasu. Moc to nikoho neoslňovalo. Protloukla jsem se životem tak nějak v pozadí – však kdo jste mne kdy na fotkách viděli v přední řadě? 
Až jsem kápla na možnost blogování. Aniž jsem věděla, o co jde, hned na první pokus jsem si ukutila svůj blog. Co na tom, že se původní název článku stal názvem celého blogu. Bloger se učí od samého začátku. Tak i já. Netušila jsem, jakým způsobem přilákám čtenáře, proto jsem začala vysvětlováním. Bez obrázků – samozřejmě. Nedávala jsem si velké cíle – v prvních článcích je to psaní o běžných věcech. Do tří měsíců jsem se ale musela vyrovnat (i na svém blogu) se smrtí dvou svých synovců i milované fenky. Články z tohoto období jsou to nejlepší (a nejtěžší na vypsání prožitků), co jsem stvořila. A to už za pár dnů oslavím šest let blogování.
Teď už nemusím čekat, kdy si mě druzí všimnou. Mohu se zviditelnit svými články. K tématu článku mi chodí reakce formou komentářů, které jsou mnohdy zajímavější a dramatičtější než původní obsah článku. A hlavně – poznávám nové lidi, se kterými můžu komunikovat. Mnohdy i volat o pomoc s těžkostí, kterou právě řeším. V komentářové formě „Kavárny u Ruži“ ZDE se mi dostane rady i pomoci někdy doslova za pár minut.
Prostřednictvím svého blogu a putování po jiných jsem poznala mnoho lidí, kteří píšou o různých věcech, ale současně prezentují svoje názory, zkušenosti, ukazují nám vlastní tvorbu z různých oborů lidské činnosti. Tím, že si mohu volit, u koho se pobavím či poučím, si rozšiřuji oblast zájmů svých. Ráda čtu knihy – na blozích se zase dočtu o zážitcích a koníčcích jiných. Užiju si povídání o životě, které takto operativně a sevřeně jinde nenajdu, a vlastně už ani nehledám.
Blogování mě nenásilně donutí učit se technickým dovednostem kolem provozu blogu. Můžu se učit u druhých i tím, že poznám oblasti blogování, o kterých píšou zase jiní – poučení a zkušení. Naučila jsem se přidávat do článků obrázky – i o tom jsem psala články, plné nejistoty a touhy se dovzdělat, umět víc, bez stálé berličky žádostí o pomoc. Vzpomínáte ti z vás, kteří jste mě učili? Nebyla jsem mnohdy bystrá žákyně 
Pro mě osobně je důležitá možnost okamžitě reagovat na určitou životní i pracovní situaci. Život tropí hlouposti a já ty svoje ráda dávám k lepšímu. Někdy je to možná plácnutí do vody, ale často pobavím. Bavím se i při samotném psaní – představou, že podobnou zkušenost udělali i další a vypsáním mé verze se pobaví. Každý král měl svého šaška. Proč nenapsat o tom, co se mi zrovna přihodilo, i když to není nic světoborného?
Hodně mi dává možnost seznámit se s dalšími lidmi osobně. Dlouho třeba sleduju zajímavé články někoho, koho bych ráda poznala. Už víte, že se občas vydám za hranici všedních dnů někam, kde se sejdeme a poznáme se. Já osobně z toho ještě dlouho energeticky žiju 
Přeju vám příjemný nástup do druhé poloviny prázdnin nebo na vysněnou dovolenou. A nám, kdo zůstávají na svých farmičkách jako já, přeji dobré fungování internetu, notbúčků, smartfounů či jak se ty špionážní a komunikační prostředky jmenují. Protože co je do povedeného článku, když ho nemůžete dostat na blog, na síť, na internet?
Kitty
P. s.: Ještě vám řeknu tajemství: někdy mi zmínka o tom, že píšu na blog a mohla bych pochválit vstřícnost nebo zkritizovat službu, pomůže v konečném výsledku. Ale to je jen mezi námi blogery. Nakonec – můj blog zase tolik lidí nečte
Žádné komentáře:
Okomentovat