Tajemství má zůstat tajemstvím. Ale někdy je třeba obsah tajemství hledat – v zájmu věci…
Vůbec první lepší fotka u nás – vypadá takto čistá labradorka?
Po nečekaném utopení naší fenky Betty jsme rychle hledali náhradu. Na internetu nám vhodné fenky unikaly. Nakonec jsme na doporučení útulkářky zamířili do pobočného útulku. Spíš sloužil jako záchytná pobočka onoho velkého útulku pro blízké město. S jasnou domluvou: fenka; malá; hladkosrstá; mladá, ale ne štěňátko…
Mohli jsme si vybírat asi z osmi fenek. Malé byly ubohé, staré, v karanténě. Pak nás majitel zavedl k Terezce. V kotci s kamarádem pejskem vypadala klidně a spokojeně. Jenže byla střední velikosti, půl roku v útulku. Prý labrador, nalezenec, asi roční, přezubená. Byla krásná, lesklá, ale zkrátka jsme váhali – středňačku jsme neměli v plánu. Nakonec nám ji praktik útulkář vypustil ven. A bylo vymalováno – fena se zvedla na zadní, obejmula a oblízla Pepína. Byla jeho (potažmo naše). Se základy poslušnosti – neber to
Zkrátím to. Máme labradorku Terezku. Proti minulé šestikilové Betty mastodont. Když ji tahám do vany na vycachtání v těchto vedrech, rvu tam snad dvacetikilového živočicha. Už jsme to zvládly, naučila jsem ji vejít do vany na dvoře jako dámu, ne jako přepraného zápasníka
Vodního psa! Plovací blány jsem na tlapách našla. V neděli jsem usoudila, že bych ji mohla proplavat v rybníku před domem. Problém je v tom, že jednou nechtě spadla do ultrastudeného rybníka a vylekala se. Dodnes ji vodím na desetimetrové lentě, aby neutekla. Jako lovecký pes chytne pach psa nebo zvěře a nevidí a neslyší a táhne a zdrhla by nám, nemít ji upoutanou. Ani kurs základní poslušnosti na tom nic nezměnil.
Labrador je lovecký pes, lovcům nosí z vody kačeny a tak. Kolem rybníka chodíme denně, ale vodu „neé“! Třikrát denně s ní rotuju po okolí, aby je obeznala a při případném útěku se mohla vrátit. Už jednou po útěku se vrátila známou cestou. A teď došlo na lámání vodního chleba.
Pouťová neděle, já skorometrák v plavkách, velkej černej pes. Mám vyměněná kolena, jsem ještě nejistá v sedání, zvedání se. Na jednom konci rybníka měla být hloubka půl metru, jsem plavec, to by mohlo vyjít. Jen ta Terezka s nechutí jít do vody.
Padla jsem na beton břehu jak závory. Zkusila jsem hloubku vody berlemi, bylo to hluboko. Co teď? Po sedince jsem se posunovala pět metrů na protější část vstupu (to měli případní diváci estrádu). Ani zde jsem nedosáhla. Přesto jsem to nechtěla vzdát. Cákala jsem nohama ve vodě, že jako dobrá vodička, nemusí se bát. Když se soustředěně začuchala, přitahovala jsem ji až k sobě. No co budu povídat – sprostě jsem ji stáhla do vody u sebe. Klíďo píďo udělala pár temp a vyskočila ven. A ještě dvakrát. Pude to!
Takže – labrador „vodní pes“; neutopí se, to pude. Problém je ale jinde. Včera jsem s ní přišla k sousedům s černým psem. Prý labrador křížený s německým ovčákem. Je to pes, měl by být větší. Ale nebyl. Koukala jsem docela překvapeně, že Terezka je větší a celkově mohutnější. Sice všechno nosí páníčkům, ale taky je to nezkrotný tahoun. Jak ji něco zaujme, strhala by lentu i mě. Svalnatá a vyběhaná je, takže ta síla a mohutnost nebude z překrmení. A tam mi blesklo hlavou, jestli jeden z jejích rodičů nebude rotvajler!
Znala jsem majitele rotvajlerky. Muž atlet, dobře ji zvládal. Ovšem – kamioňák, věčně nebyl doma. Manželka maličká, drobná, spíš bojácná. Problém byl na světě – mohutnou fenu nezvládala. Najali si trenéra na výcvik, nepomohlo to. Museli ji prodat. Když jsem teď stála za Terezkou a viděla mohutný hrudník a svalnatý zadek u feny, došlo mi to. To stálé tahání za lentu není náhoda. Máme doma i rotvajlerku. Dvě plemena v jedné mladé feně s nejasným původem.
Podle fotky labradorka, podle síly rotvajlerka. Jak kdy. Je mírná, přinášející kdeco, ale mohutná. Zde je tajemství, o které mi jde. Má asi rok, u nás je přes dva měsíce. Stále mám obavu, že ji budu vodit upoutanou napořád, jinak uteče. Na povely reaguje dobře, je talentem na agility. Ale spolehlivě přivolat se nedá. Naštěstí jsem silná starucha, zvládám ji. Bude jednou líp? Je ještě pořád v pubertě? Jaké mám vyhlídky? Máte zkušenosti?
To je tajemství naší fenky. Spoléhám na větší počet čtenářů Tématu týdne. Kdo z vás mě potěší, případně podá dobrou radu do budoucna? Měli jsme jen malá společenská plemena a teď tohle. Ta to na chlapa uměla navlíct, aby nemusela sedět v útulku. A já teď s ní a kolem ní lítám. Bude líp?
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat