Dnes to bude ze zdravotního soudku, souvisícího s koleny…
Po výměně obou kolenních kloubů stále cvičím svoji rehabilitační kolenovou soustavu. Máte ji v této rubrice na jiném místě. Vyjde mi to po ránu na půl hodinky a mám pak dobře fungující kolena po celý den. V říjnu to bude rok od výměny toho druhého. Neměla bych o něm už vědět. Ale někdy se zadaří a připomene se „lupačkou“. S tím souvisí i poznatek – jak koleno uslyším, lehám a procvičím.
Kdysi po čtyřicítce jsem začala svá kolena slyšet. Bylo to dost hlasité lupání, ale ještě nic nebolelo. Podle mě to byla spíš „pocitová“ závada. Pozorovala jsem proces chůze. Vždycky to bylo „lup“, nic a zase „lup“. Nedalo se tomu uhnout. Občas se přidalo i druhé, ale to mělo jiný rytmus. Chodila jsem jako robotek – „chrastila jsem kostmi“. Zmínila jsem se o tom ortopédovi, ale ten se uhnul ke známému:
„To víte, nadváha. Zhubnout!“
Než by vysvětlil. Nechápala jsem mechanismus lupačky. Do velkých obtíží, do operace a dokonce i po operaci jsem vysvětlení nedostala. Až po výměně kolena mi rehabilitační kouzelnice vysvětlila, co mi to tělo haleká. Při lupání jsem totiž „neslyšela“, že moje šlachy v kolenách mají málo pohybu. On není pohyb jako pohyb. Takové to normální denní přecházení a šomtání a posedávání není pohyb, který by šlachám prospíval. Většinou (a viděla jsem to před operací v nemocnici u jiných žen v extrému) ženská doma v bolestech při oteklých kolenách stačí popocházet a obstarat kuchyň i venek. Dojde to až do takového extrému, že nohy jsou pořád natažené.
Znáte to a znala jsem to i já. Léty se z podřepu, neřkuli ze dřepu, stává překlon s nataženýma nohama. Nohy stále natažené. To není normální, ale ztuhlé klouby ohnutí nechtějí dovolit. V této fázi už chybí cílený pohyb – ohýbání nohy. Při ohnutí kolena totiž „promazáváme“ šlachy ve šlachových pouzdrech. Pozor ale – pokud jsou kolena oteklá a prosáklá, je možné cvičit jen samováhou bérce! Nikdy není dobře přemáhat a tlačit pohyb do bolesti. Tím bychom si ještě víc rozvolňovali koleno.
Když začnete svá kolínka slyšet, už budete vědět, že je dobře si lehnout na zádíčka a protáhnout šlachy v kolenách. To platí už od mladých let. Protažení ale není jen ohnutí nohy. Protažením je i ohýbání „pata-špička“. A super protažení, to už je obtížnější, je cvik se zatnutím nadkolenních svalů.
„Pata špička“ zná každý – desetkrát. Tím se začíná a zde je možné přitlačit na pilu. Zpočátku někoho chytá křeč do lýtek. Je to příznak, že svaly nohou už potřebují údržbu pohybem. Je třeba to překonat snížením ohnutí a natažení; po krátkém čase (asi čtvrnáct dní) křeče zmizí. Komu tuhnou kotníky, může si přidat kroužení kotníkem vpravo a vlevo, desetkrát. Oba cviky je možné zpočátku cvičit po částech, pak už to jde samo.
Dalším protahovákem je ohnutí kolena. Zde deset cviků rozdělíme třeba nadvakrát. Vleže zvedneme nataženou nohu a uchopíme ji nad kolenem (přidržíme oběma rukama). A pak už pomalu ohýbáme koleno s využitím gravitace až tam, kam to jde. Asi pět vteřin necháme bérec uvolněně viset, pak koleno zase pomalu narovnáme. Cvik končí propnutím špičky, ale nemusí už být. Zde už mnohdy zpočátku slyšíme to zlověstné lupání. Pozorně zjistíme, v jaké poloze kolena se ozve, a změníme úhel přednožení tak, aby se neozývalo. Při vyvěšení bérce nezapomínáme volně dýchat a vypnout i hýžďové svaly – ohnutý bérec musí volně viset, při tom nám krásně pomáhá uchopení nohy rukama. Nepotřebujeme žádné drahé přístroje, abychom si šlachy maximálně protáhli. Noha si sama řekne, nakolik je jí to prospěšné.
„Superprotahovák“ je vrcholem protažení. Zde je dobré počet taky rozdělit. A střídat nohy, aby si užila i ta druhá. Základem je leh s nataženou nohou. Přitáhneme špičku a současně celou nohu pozvedneme nejvíc pět centimetrů nad podložku. Přitom musíme stáhnout sval nad kolenem. Jen toto první stažení nestačí. Pořád při pozvednuté noze zatneme větší sval a nakonec stáhneme hýžďový sval této nohy. Přitom normálně dýcháme, nezatajujeme dech. Chce to se soustředit. Výhodu máte vy, kdo cvičíte jógu, umíte sval přesně určit a stáhnout i povolit. Zde už stačí výdrž dvě vteřiny a pak nohu pomalu spustíme. I zde využíváme tíhy natažené nohy; svaly celého těla už musí pořádně zabrat. Prostřídáme s druhou nohou.
Možná byste raději, kdyby každý článek obsahoval jeden cvik. Nebo třeba i kresbu. Já ovšem nekreslím a gúglovat pozice nechci. Pokud byste se některá ujala nákresu, iniciativě se meze nekladou. Přidala bych to do článku. Ale myslím, že když si cvik pozorně nastudujete, nebudete dělat chyby.
Zase dlouhý článek. Ale pomocí tak malých cvičení je možné včas předejít velkým obtížím. Lidi to neví, neuvědomí si to. Musí přijít jedna kouzelná rehabka v třebíčské nemocnici a je jasno. Proto vám strkám tuhle vědomost až před očička. Kdo se cítí, ten se vtípí. Tyhle tři cviky jsou základní pro promazání šlach. Součástí sestavy jsou další cviky. Ovšem tohle je základ. Od základu začnete a nebudete „lupat“. Pohyb je život a tichá chůze – vám včas vzkazuje
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat