Paní, nesu vám psaní

Každý všední den od 23. do 1. hodiny noční vysílá ČRo.2 "Noční linku". Dnes to bylo téma o balících. Vzpomněla jsem si, jaký zvláštní balík jsem posílala jedné své milé blogerce Alence z Prahy...

Volávaly jsme si a jednou přišla řeč na to, že mají rádi králíky. My jsme je chovali, proto mi jednou přišlo na mysl, že bych jí jednoho poslala. Domluvily jsme se, že v přiměřeném čase jí Česká pošta přinese balík se zabitým  králíkem. Ať ho čeká. Na poště jsem se domluvila, že je to testovací zásilka, jak spolehlivě ČP tento balík doručí. Neuvedla jsem, jaký má balík obsah.

Milý ušák byl přiměřeně zabalený v kopřivách, aby se měl dobře, než ho příjemkyně převezme a udělají si z něho pečínku. Alence jsem zavolala, kdy odesílám, ať ho čeká.

Je to už asi 20 let, to ještě nebyla praxe očekávaný balík adresátovi hlásit. "Testovací balík" čekala, každý den se zajímala, jestli neleží někde na poště. Nikde nic. Balík dala hledat, ale na žádné pražské poště o něm nevěděli 👀 

Jak to celé dopadlo? Po asi 8 dnech jí přišlo avízo, že balík se našel na jedné pražské poště. Všimli si ho, až někde v jejich skladu začal páchnout. Je jasné, že už nebyl v dobrém stavu. I když mi Alenka tvrdila, že se dal docela ještě zpracovat 😏

Dnes po půlnoci jsem dlouho a často zvonila na jejích linku, ale nebrali to. Připadalo mi zábavné téma i jeho průběh u nás. Česká pošta se tehdy nevytáhla. I když ve finále se králík přihlásil sám...

Kitty