Nedávno u mě uklízela uklízečka...
... a po jejím odchodu jsem začala postrádat takovýto malý praktický nožík. Začala jsem ho hledat, ale ani za několik dní jsem ho nenašla. Už jsem chtěla paní volat, když jsem ho dnes náhodou uviděla v koupelně. Asi ho na něco použila a odložila tam, kde jsem ho nepředpokládala.
Dnes jsem se tedy s oblíbeným nožíkem (prý na zeleninu a ovoce) shledala. Mám radost. I z toho, že jsem neplašila a neznejistila hodnou paní, která mi s úklidem pomáhala.
Mám kuchyňskou linku postavenou s větší mezerou od zdi. Už vím, že vedle nebo za ní skončila část příborů. Nedá se tam nahlédnout, to bych si vykloubila oči.
Hospodyňky ze zkušeností vědí, že jsou v domě nebo v bytě "černé díry", z nichž obviňují všechno, co se ztratí z očí nebo zapadne do prostor, odkud je těžké nejen je vytáhnout, ale i je tam uvidět. To je potom divení, když velký úklid takových míst vrátí do domácnosti řadu pohřešovaných věcí.
Zjistila jsem, že existují "vytahovače věcí", dokonce i z prostorů za rohem. Ten bych si koupila snad jen, kdyby mi někam zapadl paklík pětitisícovek. Ale to zatím nehrozí.
Kitty
Přesně tak, černé díry! Tím se mnoho ztrát z naší domácnosti vysvětluje! :D
OdpovědětVymazatPřesně tak. Zajímavé je, že byl v bílé koupelně v bílém regálku ;-)))
VymazatČerné díry máme také. Jenže nám se třeba ztratil velký polštář a už nikdy se nenašel. Nebo když jsem byla ještě dítě, ztratilo se mé prostěradlo. nikdy se nikde nenašlo. :-)
OdpovědětVymazatmilá Kitty,
OdpovědětVymazatmoc ti závidím- jak si žiješ...dovedeš zařídit--
kdepak já-- stále sama -děti daleko-úklid dělám dloouho- jsem na holícj-- ale těší mě , když zvládnu..Dříve stále mezi lidmi- no i na samotu se dá zvyknout-- za město nebo nějaký ten útulek bych nevyměnila. Mám své zvířátka.- své knihy a hudbu.Měj se dobře! abuněla
Zdravím tě a děkuji za komentář. V přechodu z vesnice do města mi pomáhala rodina, zde se snažím orientovat. Na vesnici to nešlo, nejsem pro osamocené pečování o dům. Zde je to jiné, oceňuji snadnost žití i to, že jsem ještě relativně zdravá. Ale musím chtít sama nic nevzdávat. Teď si k dobré náladě a optimismu pomáhám sledováním záchrany zvířat. A začít víc cestovat, hledat zábavu. S dopomocí ostatních to věřím půjde. Pomáhají i knížky - a taky se hýbat, abych neztuhla. Někdy se mi moc nechce ani cvičit ani fofrovat po městě, ale nakonec jsem ráda, že jsem od toho neuhnula. Nejsem hrdinka, jen si říkám, že POHYB JE ŽIVOT, a nejen ten tělesný. Také se měj dobře :-))
VymazatKitty, pěkně Ti to vše napsala paní v komentáři přede mnou. Vím, jak se Ti do města moc nechtělo, váhala jsi, ale udělala jsi správné rozhodnutí. Však to sama vidíš, že je ten život zase o trochu snadnější. Příběh s nožíkem je autentičný s mnoha založenými věcmi u nás. Občas zapadnou, občas pouze zapomeneme, kam jsme tu "věc" položili ☺, že jsi zapomněla nožík na slupkách z cibule na tácku a vše jsi vysypala do koše ? I to se stává, pak rukavice a podložku a je z tebe hned "kriminalista"hledající důkaz v odpadu Tak se tam v bytečku opatruj ☺♥
OdpovědětVymazatJsou stálé situace, kdy mi do mezery za kuch. linkou padají předměty. Dnes mi tam zase zapadla jedna obracečka, viděla jsem to, ale nestihla chytit. Pro změnu za sporák, To už je šestá věc.
VymazatDnes vyležuju rýmu, horší je to v noci, to je mokrý polštář durch. Holt rýmička je momentálně pro mě těžká nemoc. Stačím akorát vylézt a čajíčkovat. NB jen pro prohlídnutí běžné agendy, nohy v elektrické zahřívací botě. Zítra snad bude už líp. Zdravím všechny, držte se :-))
Podobný nožík mám a ještě mnoho jiných, mohla bych rozdávat.U nás se hledá většinou když něco přerovnám, uklidím, pak to většinou muž nemůže najít a já někdy také.
OdpovědětVymazatJe to tak. V Dešově jsem měla oblíbených věcí hodně, zůstaly však tam. Nakonec si zde obstarám TEĎ POTŘEBNÉ VĚCI. Možná už tam žádné věci moje nejsou, blízko máme kontejnery a pro dědice to nejsou potřebné věci. Lituji obrazů pro mě malovaných i fotografií od Čerfa, ale MŮŽU si je odvézt a třeba prodat. Nejvíc je mi líto zavařenin, hodily by se. Ale zde musím jíst čerstvé věci, čehož si užívám. Už si vařím dlouho a mám jen malé zásoby. Pro jídlo si MUSÍM chodit do obchodů - už teď chápu, že "OBCHOD" znamená pohyb ;-)))
VymazatMám v oblibě zabodnout na chatě srp do jednoho místa. Půjčil si ho manžel a pak se hledal a hledal, koupil se nový - né tak dobrý, né tak ostrý - neopotřebovaný - až za 2 roky se našel zabodnutý úplně jinde a tam kde ho nikdo nečekal tím pádem byl neviditelný. Syn bezmyšlenkovitě s kelímkem od jogurtu povyhazoval 2 lžičky. No stává se. Kolega z práce u tchýně na zahradě ryl a sklouzl mu prstýnek....světě div se snad po 20ti možná trochu míň, ryl tu samou zahradu a prstýnek se mu vrátil....no a teď jsem si uvědomila, že sestra byla na dovolené já chystala vepříkovy večeři a prstýnek fuč ...když se dělala zabíjačka tak mi ten stříbrný prstýnek se srdíčkem švagr donesl s výslužkou. To jsou věci, co se vybaví jedným článkem viď? Díky za Tvé články, pokaždé si na nějakou tu "hovadinu u sebe " vzpomenu. Opatruj se - Míla
OdpovědětVymazatDěkuji za zážitky. Vypadalo to na nezáživný článek, drobnou zkušenost, a vida - máme to tak všichni, jen o tom zrovna nepíšeme. Ještě u mne - při rytí jsem ztratila malé hodinky. Příští rok jsem je našla na zeleninovém záhoně. Pořád šly - zázrak? Asi se jim po teple mé ruky stýskalo....
VymazatMaruš, věci se někdy záhadně ztratí a člověk to nemůže pochopit. Já jsem měla na zahradě takovou šikovnou malou lopatku jako rýček a výborně se s ní přesazovaly kytky. Byla z nerezu a její dřevěná rukojeť byla perfektně tvarovaná akorát do mojí ruky. bylo mi jí líto. Prostě se propadla do země.
OdpovědětVymazatPo třech letech jsem zjistila, že ano, že se opravdu propadla do země. Našla jsem ji při vyvážení kompostu. Rukojeť už sice byla trochu načatá procesem v půdě, ale i tak je stále pevná a nerezové části se nic nestalo. Také je pravda, že se většinou hledaná věc najde, až se hledá zase něco jiného. Drž se děvče.