Jak topím v kotli na tuhá paliva

Obecně můžu říct - hodně pracně a někdy i dobrodružně...

Tak nějak vypadá náš kotlík

Po smrti svého přítele (hospodáře) jsem sice měla poměrně dostatečné vědomosti a zkušenosti, jak kotlík pracuje, ale bez zkušeného rádce jsem prostě dost často "plavala". Teď, včera to byly tři měsíce od jeho úmrtí, už můžu říct, že mi to jde.  Ale stále je to pracné. Posuďte jak  👀 

Prvně je třeba zajistit palivo. V našem případě uhlí, dostatek kůrovcového dřeva, naštípaného a nasekaného na polínka. Poslední dávku řezal na cirguli hospodářův švagr, dovážel až do stodoly a Josef  házel půlkuláče za ohradu. To byla jeho vůbec poslední práce, kterou stačil udělat. Po něm už lovím půlkuláče a štípu je na polínka i na třísky na zapálení já. 

To ovšem není všechno. Klidně zde vyjmenuji, co musím pro mého přítele KOTLÍKA přepravit předem k zapálení. 

V minulých dnech jsem se "bavila" loupáním odlupující se kůry ze štíp. Kůru jsem dávala do velkých proutěných košů a v teplých větrných dnech jsem je vynášela ven, aby doschly. Během celého roku jsem chodila na vycházky a cestou zpět jsem do batohu a igelitky sbírala velké šišky i borky, doma je uskladňovala na patro nad chlívkem. Jako laskominu jsem v zimě loupala pro sousedu ořechy a skořápky jsem skladovala. Přepravila jsem z půdy nad vejminkem usušené větve z prořezávky, klacíky, drobotisko z větví. 

Takže musím mít noviny na zapálení, přisunout v kbelíkách větvičky, kůry, šišky, škořápky, štípánky a polínka, k tomu uhlí. Kotlík už musím mít vyčistěný a zbavený popela. Kupodivu mě čistění kotle baví, čistý nekouří a dobře hoří. A potom zapaluji a topím.

Letos se už po pár dnech po mém osamění stalo, že jsem musela nechat opravit komín - skoro vypadla dvířka a venkovní omítnutí vlivem zatékání kolem komína odpouchlo. Kominík konstatoval, že takový komín neschválí a topit v něm můžu jen nějakých málo dní - s rizikem. Zastavila jsem topení v kotli a pustila plynový kotlík. Ten ale topil jen jeden a půl dne, což jsem si užívala. Potom porucha - nejde tam plyn 😆

Mezitím jsem hledala rádce a pomocníky s opravou komínu. Jeden soused otloukl omítku a uvolnil dvířka, domluvil se se sousedem z druhé strany domu a ten za další den koupil nová dvířka a maltu,  osadil dvířka a omítl celý komín na půdě. Takže jsem po skončení topení plynovým kotlíkem zatopila v původním kotli na TP a topím teď bez poruch a kouření doteď ✌

Přece jen jsem šikovná starucha a hlavně, vím koho požádat o pomoc. Za pár měsíců budou nabyvatelé vyměňovat kotel na TP za nový, zatím se hledá nejvhodnější typ. Aby většinou chroustal kůrovcové dřevo, kterého mám zatím dostatek a švagrova rodina bude prý přisunovat další. Jak to bude dál nevím, zatím si užívám jistoty ovládnutí původního kotle a dostatku topení. Příští zimu už bude jiná situace - nevím jestli se mám na to těšit a jak to bude jiné. S hospodářem jsme našetřili dostatečný "polštář", aby se mohl koupit co nejlepší kotel na vytápění celého domu. 

To bylo seznámení s tím, jak se "bavím" každý den, aby před zapálením kotle stálo kolem něho 6 kbelíků s palivem. Ještě že je mírná zima a nemusím odhrnovat sníh. Pamatuju rok, kdy na septiku, kam jsme mohli odhrnovat sníh ze dvora, ležela celou zimu hromada sněhu vysoká dva metry. Jak to jen šlo jsme z ní odváželi sníh pod stromy a keře v zahradách - to už skoro nepamatuju 😊

Tak se zde tedy batolím a bavím se činnostmi, které jsem musela zvládnout. Nepodařilo se mi zachránit autobaterii Thálie, jen jsem teď odpojila plus pól a dál děj se vůle nabyvatelů. Dnes jsem nabila baterii elektrokola, vyzkoušet to musí někdo zkušený, já zatím na tomto přibližovadle nikdy nejela a mám pro pohyb na kole obecně nějaký blok. Ale viděla jsem, že i slabý hospodář kolo bravurně zvládal. Už abych na něm vlála - vzdát se ho nemůžu. Od nás do obce je to do kopce 😉

Ráda jsem si zase zapsala na svém blogu a přeji čtenářům, aby si rádi početli 👍

Kitty