Pamatuju tři psy, přesněji řečeno fenky. První z nich byla Kittynka…
Tohle byla moje Kittynka
Po mém rozvodu a úmrtí mé maminky se stala mojí nejbližší kamarádkou. Měla jsem ji odmalička, od tří měsíců. Zůstala z vrhu poslední a vyfňákala jsem si ji na majitelce o rok starší její sestřičky. Panička ji vyloženě „ukradla“ někomu, kdo ji měl zamluvenou a ten den si pro ni nepřišel.
Bylo to období, kdy jsem už byla volná a mohla jsem začít jezdit k mému příteli. Od prvních dnů po víc než deset let jsem v pátek odjížděla dvěma rychlíky do Moravských Budějovic, kde na nás čekal. A v neděli pak zase zpět do Adamova. Mým přestěhováním do dnešního bydliště na dědině se stala nejhezčím a nejštíhlejším členem naší dnešní domácnosti.
Byla to čistá maličká černostříbřitá kníračka, milá a přítulná psí slečna. Jako zástupkyně kníračů byla štěkavá. Po všechna léta jsem dbala na její hezké stříhání, v posledních dvou letech už jsme si ji stříhali sami. Naučila se klidně a bezpečně běhat se mnou u kola, když jsem jezdila do větší části naší obce. Byly jsme „silná dvojka“, pořád spolu.
Jednou do ní narazilo projíždějící auto a a získala poúrazovou epilepsii. Větší potíže neměla, ale na stáří se zhoršovaly. Před dvěma roky, den před Josefovými narozeninami, jsme ji museli nechat uspat. Přespala s námi ještě v autě, v pravé poledne 26. října 2010 jí naposledy zazvonil místní zvon na kapli a pochovali jsme ji v naší zahradě pod červenou pivoňkou.
Měla hezký život a i náš život s ní získal na kráse a pohodě. Nikdy jsem ji nemusela cvičit, učila se životem samým. Byla milá, klidná, přítulná. Bez ní si nás nikdo nemohl představit. Dožila se víc než patnácti roků.
Za dobu celého jejího života se její jméno (i moje mezi spolupracovníky a na blogu) objevovalo na mé webové stránce, na jménu na Skypu i na mém blogu jako Kitty. Její svíce života dohořela a museli jsme si zvyknout na prázdné místo po ní.
Dlouho jsem nechtěla jiného psa. Málokterý z dalších bude mít její osobnost. Moje Kitty byla jediná a pro nás jedinečná.
Takto jsme ji léta znali a měli rádi
Stále vzpomínám – v dobrém.
Kitty
NA miláčky se nezapomíná, na malou kočičku Žofinku vzpiomínám pořád, jayk dovedla vrčets proutkem v tlamičce, když jsem jí ho chtěla vzít. A mazlit se uměla a dělala šaškárny pro Mufa a Mudlu a ti jen čučeli.
OdpovědětVymazatTaky nemůžu na naše kočky nebo pejsany zapomenout. A dokonce i na ty, které odešly třeba před dvaceti nebo pětadvaceti lety. Jedna způsobem, o kterém ani nechci psát, musela jsem tenkrát volat myslivce, aby ji odstřelil (to ještě nebyl takový zvyk od veterinářů) a pro slzy jsem ani nemohla říct, co vlastně chci. Tohle se mi zařízlo do paměti jako živá rána a zmírnilo se to díky smrti Sameta, ze kterého jsem měla druhou živou ránu. Teda "díky", to je blbý výraz. Ale bylo to tak, tahle smrt vytlačila obludnost tamté. - Ale nechci jen žehrat a brečet. Ti kočkové, dokud žili, se měli dobře a přinesli hodně radostí - a taky nějaké ty starosti a zlobení. A doufám, že oni sami si v tom kočičím nebi na své někdejší páníčky nestěžují. - Tvoje Žofinka musela být taky pěkné číslo. Roztomilá kočanda.
VymazatTiež si spomínam na svojich chlpáčov - myslím že vieš o tom, že som mala kedysi 2 hafanky a až 12 mačiek (kde je mačka, tam nie je myš! K tomu treba ešte pripočítať aj andulky a iné papagáje. Takže som mala takú mini ZOO. To bolo ale dávno, dnes máme už len jedného kocúra. 😉
OdpovědětVymazatAno, vzpomínám si ze dvou návštěv u vás na dvě (tři?) kočičky či kocourky a fenku. I na ptáčka zpěváčka nahoře v rekonstruované hale v patře. Kocourkovi dnešnímu přeji dobrý život u vás ☺
VymazatČlánek je už letitou vzpomínkou, od té doby jsme měli ještě krátce Bettynku a od roku 2012 Terezku. Ta s námi žila 12 roků a v minulém roce 2023 dožila a zůstala v domě na venkově. Na všechny naše fenky vzpomínám v dobrém, žádná nebyla nemocná, jen Betty se po měsíci u nás utopila v nechráněných družstevních lagunách poblíž našeho domu. I o tom jsem zde na blogu už psala. Teď už jsem přesídlila do bytu v Brně-Líšni - do tepla a klidu
OdpovědětVymazatZdravím Kitty,
OdpovědětVymazatzarazila mne zpráva o tvém velkém nedoplatk za plyn !!!!!!!
Taky jsem sama ve velkém stavení- topím převážně plynem a naopak- již druhý rok co mi vrací.
Před dvěma lety jsem vyměnila kotel-- nyní kondenzační a je úspora znát.Ještě nadstavit zálohu....Psy mám vždy větší-- dožijí se 11 let-- každého kamaráda želím..
janka.
Zaplatím a budu řešit. Měla jsem podle Centropolu malé zálohy (640 korun) a vždycky jsem dobírala přeplatek. A letos? Šok, musím zvážit co a jak dál. O důvod víc proč zůstat v Brně...
OdpovědětVymazatTos měla hodně malé zálohy, já mívala 1500 až 1900, teď mám skoro dvojnásobek, tedy minimálně přes tři tisíce (něco mi před vánoci stahovali níž). Tak snad se to nějak vyřeší a hlavně držím palce, abys to finančně dala v tom novém bydlení. Ale myslím že to dáš.
Vymazattak to je moc málo-- já platím 3.500- ale 20000 vrátili. Jak bude letos??
OdpovědětVymazatNe nadarmo se říká, pes- nejlepší příte člověka
OdpovědětVymazatVzpomínám si, vždyť je to již tolik let, co chodím na tvůj blog a o fenečkách jsi vždycky hezky psala. Betty jsem tehdy obrečela, když jsem si představila jakým způsobem odešla. To je život, bez těch miláčků si ho člověk málem nedovede představit, pokud pozná jejich přítulnost, něhu kterou dávají člověku i jen pohledem najevo. Kéž by to tak fungovalo mnohdy i u lidí.♥
OdpovědětVymazatJe to moc hezký pejsek, a dovedu si představit, jaká byla roztomilá a taky milá a taky chytrá. A jaký byla skvělý společník. Taky si dovedu představit, jak těžká musela být chvíle, kdy jste ji vezli na uspání a taky vím, že na zvířátka, která se v našich životech mihnou, se nedá zapomenout, tím spíš, že to mihnutí se pak počítá na dlouhá léta.
OdpovědětVymazatMaru, krásný vzpomínkový článek. Už vím, odkud pochází tvé blogove jméno. Měj se hezky.
OdpovědětVymazat