Minulý týden bych měla o čem psát, vsákl se k nám kocourek…
Až dnes jsem se dostala k nafocení našich dvou živočíšků. Jedním z nich je střední labradorka Terezka, ale o té už víte. Od 7. srpna 2012 se k nám vsáklo kotě, o čtyři dny později jsme ho identifikovali jako kocourka. A od prvního září dostal stálé jméno – náš dorosteneček se bude jmenovat Čičikov.
Před chvílí jsem je šla fotit, abyste ho konečně viděli. Hlasovým projevem je mistr, řinčí to zde jeho mňoukáním fest. Hlavně když se schyluje ke krmení. Psala jsem už, že se stravují taky spolu.
Fotila jsem foťákem, ale podmínky jsou nestandardní. Kdo víte, jak se fotí živočíšci, mě pochopí. Mínila jsem naaranžovat, jak vedle sebe svačí. Musela jsem dát masiko do dvou misek, přikrýt je a přilákat oba aktéry k vonícímu místu. Čičikov žere pomalu, tak jsem odkryla jeho misku a nechala ho začít žrát. Po vteřinách už byla připuštěná Terezka. To je ten první snímek. Oba svačí vedle sebe ve svornosti.
O vteřinu později Terezka vylízla svých deset kousků kančího, Čičikov pokračuje ve žraní své porce. Terezka dostala příkaz a sedí a hledí.
A tak to zůstalo. Mám ještě třetí snímeček, kdy už Čičikov klidně sedí a dokončuje luxování misečky za sooustředěného dohledu jeho psí kamarádky.
Už dřív jsem psala o tom, že má nestandardní kresbu na těle – jako tygr. Teď je jasné, že je to obyčejný pouliční mourek. Nebo ne? Z fotek se moc vyčíst nedá.
Třeba se někdy podaří je nafotit i v jejich separé. Byl to příbytek Terezky, ale vsákl se jí i tam. Každý den je její pekáč převrácený a vykuchaná spací podložka z něho, ale jen to zaznamenám a upravím. Ať si tam dělají co chtějí. Jasné je jen to, že i při jejím žraní se pod ní protahuje, ocáskem ji šimrá pod bříškem a ona na něj neútočí. Občas přistrčím její misku malému, ten si může vzít pár sousteček a pak už žere zase velká tlama. Shodnou se i při žraní. Od začátku.
Jen s tím stíháním Čičikova je to pořád stejné. Jen ho někde zmerčí a on poskočí trochu rychleji, že za ním uhání. Jasně, kluk jí skočí někam nahoru do bezpečí a ona sedí pod ním s vrtícím ocasem. Výjimečně se ozve svým basovým hlasem. Když jde pomalu a lísá se k ní, nechá ho. To jsou situace!
Nechápu, že jsou psi, kteří kočky zakousnou. Asi nejsou už od začátku jako mladí spolu, jsou si cizí. Tito dva jsou od začátku vedení k tomu, aby se nenapadali. A teď už dokonce dokážou spolu i žrát z Terezčiny misky. Jasně, musím malému dát čas, aby si vůbec stačil něco vybrat. Terezka už ví, že musí počkat. To je umělá situace. Čičikov má svoji misku ve stodole a tam ho Terezka omezovat nesmí.
Máme po starosti. Musili jsme se všichni učit sžít s novým kotětem. A oni si to nakonec dali dohromady sami. Když není zbytí a je dobrá vůle, jde to. Zase budeme mít kočičinu v domě. Dřív jsme měli kočičky s jejich stálými přírůstky. Teď bude klid od mladých, ale zase bude víc kousanců a škrábanců a taky asi blech. No co, budeme odblešovat dva
Kitty
Žádné komentáře:
Okomentovat