Památníky adamovských lesů

Léta jsem bydlela v moravském Adamově, ve městě 30 kilometrů severně od Brna. Teď jsem zde na jihu Moravy, kam mě život zanesl. Taky už dlouho mi leží zde před očima knížka…

Mám ráda živočíšky a zajímá mě všechno kolem nich. Snad každého z nás zaujmou obrázky a videa, objevují se všude. I na oblíbených blozích. Někdy mimo obrazu tam vidím i moudra, citáty a vyznání. I v souvislosti s tím píšu tento článek.

Morava – Adamov – adamovské lesní studánky. Většinou mají nějakou stavbu, která chrání pramínek vody a taky většinou i nějaký citát nebo moudro, věnované přírodě i zvířatům. Právě knížka Jiřího Truhláře „Památníky adamovských lesů“ je věnovaná připomínce památky lidí kolem lesa. Jména přinášejí informace o profesorech Lesnické fakulty v Brně i dalších ze Školního lesního podniku Křtiny, což je jakési praktické pracoviště odborného výcviku žáků lesnické fakulty. To jsou fakta o lidech. Jsou v knížce ale také jiná fakta o vztazích lidí k přírodě a přírody k lidem. Míním tím stavbičky studánek a lesnický Slavín.

Nápisy a moudra se vztahují i k živým obyvatelům lesa. Některá z nich se vám pokusím přiblížit vašemu srdíčku. Všechna fakta máte v knížce i s fotografiemi. Některá jsou mi bližší, pár vám jich předkládám.

Největší stavba – studánka věnovaná ptákům, „Ptačí svatyně“ má živý pramen vody i s kašinkou, kde se napájejí ptáci. Nápis je vyznáním ptákům:

"Vím jistě, že všemohoucí Bůh ptáky miluje, jinak by jim nebyl dal stejná křídla, jako dal svým vlastním andělům.“ 

Citovaná je poslední věta z knihy A. Muntheho „Kniha o životě a smrti“, o barbarství chytání ptáků a krutém zacházení s nimi na ostrově Capri a jeho usilovné snaze o zabránění tomuto barbarství.

Uvedu zde další ze studánek a památníků, které nesou krásné citáty.

Studánka U srnce – „Co stvořil Bůh, to cti a ochraňuj!“ – prof. Antonín Dyk

Studánka U psa – „Čím více poznávám člověčenstvo, tím více miluji psy.“ Pod nápisem je deska s obrazem psa, hlídajícího batoh svého pána s tímto nápisem.

Studánka Prosba lesa s textem, který pochází ze vstupní brány do jugoslávského pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1937:

PROSBA LESA

"Milý člověče!

Jsem dárcem tepla v tvém krbu za chladných nocí

a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce.

Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku tvému stolu,

ze mne je lože, na kterém spáváš, i kleč tvého rádla.

Já jsem dodal topůrko do tvé sekery, a branku do tvého plotu.

Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve.

Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko.

Slyš tedy moji prosbu:

Nepustoš mne!"

Studánka pod Novým hradem u Adamova s textem

„Zvíře budiž Ti bratrem a Rostlina sestrou.“, kde je kresba srnce, okusujícího listnatou snítku, a hoch, kropící květiny

To je jen několik emotivních vyznání přírodě, další jsou uvedeny ve jmenované knize.

V další části jsou jména na památnících Lesnického Slavína s připomínkou jmen vynikajících a zasloužilých profesorů Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně a Školního lesního podniku „Masarykův les“ ve Křtinách. Jsou jimi umělci, politici a další, spjatí se životem přírody a lesa. Hlavní jsou zde ale profesoři a další, kdo ze své funkce i zájmu pečovali i dále pečují o krásné listnaté lesy v okolí Adamova dodnes.

Nostalgicky se mi připomenul Adamov v souvislosti s pročítáním článků o životech mých známých kamarádek blogerek. A tak mi bylo líto, že neznáte nádherná vyznání přírodě na stavbičkách, tolik typických pro adamovské lesy. Kdo chcete, zde máte moje vyznání i připomínku pramene, který má mnoho dalších faktů. Abyste věděli, o čem se zpívá v písničce o „adamovských mlýnech“ a nejen o nich. Lidé, čtěte vyznání přírodě i lidem. Děkuji.

Kitty.