V Brně mají děcka pololetní prázdniny, takže moje sestra hlídá vnoučatům živočíška…
Obrázek od: „azvirata.blog.cz“
Možná se domníváte, že je to pes. Nebo želvička. Nebo morče, králíček a kdovíco ještě. A zatím jsem se dozvěděla, že jí na týden přivezli – křečíka džungarského jménem Maruška 
Včera jsem jí zavolala a ona se pochlubila, že HLÍDÁ. Křečíka – džungaříčka. Že je celá unešená, jak mají křeččí příbytek vytuněný. Prý tři půlky kokosáku, různé úkryty a průlezy, lavičky, šplhačky, odpočívadla – prostě se baví tím, že si udělá kafíčko a jen tak sedí a nakukuje, co dělá Maruška. Třeba hodinu i víc. Obdivuje, jak se malá křečinka může trénovat, schovávat, šplhat, pít, krmit se, kakat. Má tam jako v pokojíčku, umí všechno používat. Prostě prý pohoda. A dostala se k tomu náhodou – když všichni Brňáci odjeli lyžovat do Beskyd či kam. Dobrá volba 
Obrázek od: „kikzvirata.blog.cz“
Nebyla bych to celá já, kdybych si při této příležitosti nepřihřála svoji polívčičku. Za doby trvání svého manželství (to už je let!) jsme začali chovat křečky. Z doby chovu křečků v panelovém bytě vznikl zárodek knížky, kterou jsem chtěla vydat – o chovu křečků. V té době nebyly ještě skoro žádné příručky a já psavec – prostě vzniklo pár psaných kapitol a taky pár fotografií s našimi „exponáty“. Chovali jsme (popravdě já) nejen malinké džungaříky, ale i křečky zlaté, správně zvané syrské, i angorské. Prostě co jsme uviděli, to jsme brali. Můj muž se jich bál 
Přeji vám při čtení zažít tak pěkné chvíle, jako jsme si chov křečků užívali my.
Kitty
Křečky měli u kamarádky, Byli tak živí, že je lovili až na zácloně. U nás byla morčata. Nejdříve je měl prostřední syn a když přišla doba a další jsme nepořizovali, tak nakonec nejmladší také chtěl a měl morčici Ťapku. 7 let mu vydržela a studoval , takže další jsme nebrali. Až později začal s kočičkami a ty jsme si nakonec vypiplali my.♥
OdpovědětVymazatO křečcích, které jsme chovali s exmanželem, jsem hodlala napsat knížku. Na Blog.cz jsem z textů a fotek měla rubriku "Dynastie křečků", ale ta se se zánikem Blog.cz ztratila. Nově už příběhy našich křečků publikovat nebudu, jen snad kdybych našla původní rukopis.
OdpovědětVymazatPřála bych každému dítěti, které nemůže mít psa nebo kočičku, nějaké takové zvířátko dostat a učit se o ně starat. Z péče získává poznatky, ale mnohem víc citových podnětů a to je pro dítě hodně důležité ☺
Kedysi veľmi dávno som doma chovala škrečkov - samozrejme, bolo to hlavne kvôli deťom. Dnes takéto radosti doma nemám, stačí mi jeden kocúr.
OdpovědětVymazatInak, rubrika "Dynastie křečků" sa Ti síce stratila ale články z nej máš uložené medzi ostatnými príspevkami. Nemajú ale zadanú rubriku a tak sú "neviditeľné". Rovnako sa to týka všetkých článkov z ostatných stratených rubrík. Poradím, ak poznáš názov článku, tak si ten názov zadaj do vyhľadávača a uvidíš, že mám pravdu! 😉
Tak to mám radost. Nahlédnu do letitých záznamů o článcích a najdu si je. Udělám si znovu rubriku a můžete číst, jak jsme chovali křečky. Moc děkuji za radu, musím se ještě hodně učit ☺
Vymazatto mě překvapuje, že si to babička ještě pamatuje
OdpovědětVymazatIvanko, milovnice naší Terezky, děkuji za zprávu. Kdo četl ty články, tak na to nezapomene. Pokusím se je najít a udělat jim rubriku, aby si početli i další. Jak se má tvůj Orlando? ☺ ♥
VymazatKitty, ještě si na tento retro článek pamatuju z tvého původního blogu. 😀
OdpovědětVymazatMy doma také mívali křečky, jak ty klasické, tak džungarské. Posledním hlodavcem byl potkan Monty.
Měj hezké dny💕
Děkuji za komentář. Hodně rodin pořizovalo svým dětem malé živočíšky při nemožnosti mít psa nebo kočičku. Aby se mladí učili odpovědnosti - o křečka se děti snadněji postarají než o složité pečování o psa, třeba ve městě. My s ex jsme je taky začali chovat v městském malém bytě a nevadilo to, byli to milí a zajímaví a akční tvorečkové ☺
Vymazat
OdpovědětVymazatMluvící křeček Hugo - hnědý
Skladem poslední kusy! Téměř vyprodáno!
No, nekupte to, žeee.... :-))) Hanka ☺
Haničko, beru to jako vtip. Křečci nebudou nikdy vyprodaní, množí se jako... křečci ☺
Vymazat